Dědicové větru přehled

17.07.2024

(SPOILER) " Z celého toho dlouhého večera v něm zůstával dojem lepkavé srdečnosti, zahalený do atmosféry harému, kde někdy i ta nejnevinnější a náhodná slova dostávají náboj násilné narážky, hřejivé a zároveň prchavé. Teď už si přesně nevzpomínal na téma rozhovoru, který byl stále živý : jak pomalu kráčel, osvěžuje si chladem noci myšlenky, na chvíli zamlžené vinnými výpary, pokoušel se znovu skládat útržky slov, gest, tváří.".

knihobudková...a teď poctivě váhám nad hodnocením. Nejsem moc přísná ? opravdu jen dobrá ? začátek pozvolný, lenivý...čekám, co se z toho vyklube. Hlavní hrdina Nicola Mazzú..vlastně..hlavních hrdinů máme povícero...slečny Damianovy...proč si jich autor vymyslel tolik ? aby lépe rozehrál své drama ?
Nicolo, docela nesympatický hned úvodem..a přeci dokáže zničit jednu rodinu. Proč vlastně ? touha po majetku .. pak láska či nenávist s Francescou..osudový vztah, komplikující tento spletenec...

Uvěřitelný snad byl jen sňatek s Antoniettou (i když už tu čtenář strne a zpozorní nad Nicolovou otrlostí, snad i závanem sadistického potěšení z manipulací...). Uvěřitelný, i když nelogický. Opravdu byly holky tak zufalé, že první kalhoty je takto zmátly ?

Nicolo likviduje Antoniettu..a zároveň rozehrá ďábelskou hru s Francescou... Holky, jste slepé ? co na něm máte ? snad ten sex ? to první zmámení smyslů těla ? (protože jiné nebylo k dispozici ???)

Nicolo, nesympatický, ulízaný, krutý, hloupý... drtící pod podpatky dívčí duše. Antonietta umírá, a síť se stahuje. Která bude další ? nabízí se logicky Francesca, ale už známe Nicola...nene... s další dávkou zvrhlého potěšení sestra číslo 2 - Nerina... a story pokračuje.. Francesca se neumí či nechce vymanit. A Nerina taky umírá... a jak to bude pokračovat dál ?

první polovina je celkem rozvláčná, vedlejší dějové linie jen nastíněny... je tam i pár vedlejších postav. V druhé polovině po smrti Neriny snad události naberou jen rychlejší spád a najednou se motáme dokola mezi svatbami, pohřby a nezvratným osudem. Který vlastně nezvratný nebyl. Bylo to spíše zvrácené myšlení holek, romanticky je nutící jít vstříc nevyhnutnému konci a vlastnímu zániku.

Proč ??? proč žádná nevyvinula nejmenší snahu odejít, seznámit se s někým, začít vlastní život ?
jednou se nám tu objevil chlap, tak to dopadne s námi všemi špatně...Amen. Pochmurné, děsivé, zavánějící romantismem staré Anglie. Tak neochopitelné a nelogické. A pak...otevřený konec jako rána mezi oči.

I když byl Nicolo na můj vkus vykreslen jako postava celkem chudě (hlavně co se jeho zevnějšku týká) , jeho charakter , plytkost, ubohost a zlo - kříčelo z každého řádku.
Autorovi se podařilo v románu zobrazit tak velkou dávku destrukce a pasivity, že snad hvězdu přidám a dám ty 4 ... a ...za obraz vztekliny hned v úvodu si to hvězdu zaslouží. Děsivá a žalostná scéna v domě na útesu. I když ve finále podprahové zlo a zoufalství, vlající kolem Nicoly jako plášť, bylo mnohem děsivější...

těším se na další komenty, jsem zvědavá, kolik si z knihy budu pamatovat s odstupem...a uvažuji, zda ji ponechám či pošlu dál...