Dějiny mučení přehled

09.02.2025

Občas se dá narazit na různé debaty na téma, co člověka odlišuje od zvířat. Troufám si tvrdit, že jedním z těch rozdílů je sklon k mučení. Nevím, že by se objevoval mezi zvířaty, navíc v takovém rozsahu a navrch vůči vlastnímu druhu. Tortura je, chtě nechtě, výraznou součástí lidských dějin a nelze ji přehlížet. Kniha Briana Innese se pokouší představit nejzásadnější momenty - a aspekty - toho, jak si navzájem dovedeme ubližovat. Když jsem ji teď četl, matně jsem si uvědomil, že už jsem knihu držel kdysi na střední škole.

Autor se od obecného představení, co mučení je, dostává k časové linii počínaje Egyptem a řeckořímským obdobím a končí v závěru devadesátých let minulého století (tudíž dvacátého). Geograficky se snaží pojmout celý svět. Text prokládá mnoha citacemi pamětí, kronik, oficiálních dokumentů. Nechybí tu veleslavná katolická (potažmo španělská) inkvizice, hon na čarodějnice, ani ještě chmurněji proslavené gestapo.

Obsahem nejde kniha nijak zvlášť do hloubky. Není to vyčerpávající studie, spíš populárně-naučné přednesení problematiky. Provází ji hromada nádherného obrazového doprovodu. Na necelých dvou stech stranách je toho dost, aby ve spoustě čtenářů vyvolala značně neklidný žaludek. Ptáte-li se, proč zním poněkud cynicky - po řadě let, kdy se (spíš pro potěšení) vrtám v dějinách nejrůznějšího charakteru, horko těžko mě něco z obsahu překvapí. Občas přesto - dosud nevycházím s letitého údivu, že schopnost krutosti východních (případně primitivních) národů je daleko, skutečně daleko za tím, čeho kdy byla schopná Evropa. Tedy aniž by to Evropu omlouvalo nebo snižovalo utrpení. Stejně tak je naprosto neuvěřitelné, co všechno je schopno lidské tělo (a mysl) vydržet, přežít, zvládnout.

18.10.2019

Docela slušná učebnice pro ty, co v dětství s nadšením trhali mouchám nožičky a v pokročilejším věku chtějí svůj talent, či libůstku zdokonalit. Čeho všeho jsou lidi schopný nebylo ještě zmapováno a ani nikdy nebude, a to ani v případech pátečních a sobotních soutěžích na různejch vesnickejch zábavách.

Blbý čtení to rozhodně nebylo, jen bych nechtěl bejt nikdo, koho se týkaj všechny ty atrakce o kterejch se tam píše. To radši budu trpět v sobotních poledních stavech, kdy se mi z hlavy snaží vypařit rumy s čímkoli co teklo...