Dějiny zblízka přehled
Josef Čapek
Dějiny zblízka obsahují soubor satirických, většinou protifašistických kreseb. Nejznámější je cyklus Diktátorské boty, k němuž napsal předmluvu Josef Hora. Knihu vydal nakladatel František Borový v roce 1949.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dějiny zblízka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dějiny zblízka v seznamech
v Přečtených | 1x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 1x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
1956 | Povídání o pejskovi a kočičce |
2004 | Ze života hmyzu |
1964 | Stín kapradiny |
1997 | Kulhavý poutník |
1990 | Proč nejsem komunistou |
Tahle série Josefa Čapka je určitým výtvarným pendantem Karlových aforismů. Co asi bylo dříve: Karlovo slovo, nebo Josefův obraz?
DIKTÁTORSKÉ BOTY:
„Jednotnost hromadné vůle by patrně ztratila na své průraznosti, kdyby se nad dunivým maršem bot vznášela polekaná srdce a mozky s pochybovačným úsměvem." (J. Hora)
Kresby stylově rozmanité a výstižné, předmluva Josefa Hory, vlastně literární parafráze obrazů, půvabná (boty diktátorovy, „ta veliká továrna na smrduté plyny, ta vznešená kostnice přebytečných občanských lebek").
Jako ilustrace strachů a předsudků, které chovali evropští demokraté ve 30. letech, se knížečka hodí. Diktatura je prý bezhlavé, barbarské a neřádné šílenství davu, jenž chce být disciplinován a baven trochou adrenalinu. Já osobně nesouhlasím s tím, že by fašismy byly iracionalistické a nepřátelské kultuře, ale přirozeně chápu, proč to tak vnímala liberální/komunistická část inteligence.
* „Čím větší číslo bot, o tolik méně občana."
* „To tak – aby tu něco od toho chytlo!" (bota zašlapávajíc pochodeň kultury)
VE STÍNU FAŠISMU:
V tomto oddílu Dějin zblízka jsou kresby popisnější. Mně osobně se nejvíc líbí nordická Léda odmítající smíšená manželství a Lež vychvalující svá ministerstva propagandy.
MODERNÍ DOBA:
Mnohem silnější než zbylé dva oddíly, které jsou spíš hravé. Tady Josef Čapek staví člověka tváří v tvář praktickým stránkám války, o kterých propaganda nemluví, jako jsou děti zabité při bombardování nebo hrůza moderních technologií, zejména leteckého bombardování a bojových plynů.
Celkově tu jeho dílo výtvarné komunikuje s bratrovým dílem literárním, třeba ty zabité děti nemohou nepřipomenout entrefilet „Lérida" („Dvaapadesát dětí bylo roztrháno leteckou pumou v katalánské Léridě. Dvaapadesát lidských špuntů sedělo ve škamnách a najednou z nich byly jen krvavé kusy masa.“) Obrázky z podzemí jsou zase protějškem Karlových aforismů z budoucnosti.
Hodně na mě zapůsobila žena prchající s dětmi před tankem, jež cestou napomíná dcerku: „Kristovy rány! – pozor, Vlastičko, do trávníku se nesmí!“, a holubice míru závodící s letkou válečných strojů.
* ošetřující lékař s plynovou maskou: „– je to ale nápad – on si v století plynových útoků, takový mezulán, jde akorát čichat fialky!“
* „Já abych neměl vždycky nějakou smůlu: vezmu si plynovou masku, a ono pak nastane místo plynového útoku bombardování.“