Deník přehled
Guillaume Apollinaire
Teprve v 90. letech minulého století poprvé vyšel soukromý deník proslulého zakladatele francouzské moderní poezie Guillauma Apollinaira, který si básník s určitými přestávkami vedl po dvacet let – od roku 1898 až do své smrti v roce 1918. Je třeba říci, že tyto texty zcela nenaplňují to, co rozumíme pod pojmem deník. Mnohem spíše je lze charakterizovat jako nahlédnutí do autorovy tvůrčí dílny. Apollinaire zde zachycoval situace, ke kterým se chtěl posléze vrátit. Ale i tak tu naleznete např. záznam o jeho seznámení s Alfredem Jarrym na prvním večírku časopisu La Plume, verše na sousedku z domu, kde bydlel, zmínku o autorově vyloučení ze střední školy v r. 1897 v Cannes či zápisky o vlastní svatbě. Defiluje tu celá řada známých jmen, které dnes již patří k legendám nejen francouzského, ale i světového umění – Pablo Picasso, Henri Matisse, Rachilde, Henri de Régnier, Paul Fort a další. Vydání deníku bránila vdova po básníkovi, „krásná rusovláska“ Jacqueline Kolbová, proto vyšel až po řadě desetiletí od autorovy smrti. Českým čtenářům se tento biografický skvost dostává do rukou vůbec poprvé v překladu Jany Podhorské a se znamenitým úvodním esejem Aleše Pohorského.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deník. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Knižní novinky (9. - 16. 5.)
09.05.2013
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Deník v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 11x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2006 | Alkoholy |
1948 | Kaligramy |
1926 | Prsy Tiresiovy |
1963 | Pásmo |
1986 | Velké trojhvězdí |
nazval bych to spíš pracovním zápisníkem, kam si tvůrčí člověk píše okamžité nápady a denní postřehy, ostatně za 20 let (1898-1918) Apollinaire popsal cca 50 stránek nesouvislými útržky, náčrtky básní, zajímavostmi, vtipnými poznámkami, kde s kým mluvil, jedl či souložil atp., které čtenář bez hodně dobré znalosti jeho života a díla, francouzských reálií a dobové umělecké scény nedokáže rozklíčovat
nedivím se, že Apollinairova vdova zakázala texty publikovat, těch "cecků" a "buzerantů" co v nich je...
"Mám v kavárně piano a čtyři krásné dcery... Čtyři dcery, to je osm půlek prdelí!" = zaplaťpánbůh za Apollinaira, tady začíná avantgarda, jinak bychom se z toho ruchovsko-lumírovského mramoru nikdy nevyhrabali