Deník muže ve středních letech přehled
Petr Kukal
Autentický deník zachycuje rok života člověka, který je prototypem českého Adriana Molea. Někdy má pocit, že mu život protéká mezi prsty, cítí občasnou únavu v letitém manželství, krizi středního věku zahání komicky usilovným flirtováním, prožívá se svými dětmi jejich citové peripetie, cítí se literárně zneuznaný a štve ho šéf. Sonda do života jednoho z postčtyřicátníků, jaké potkáváte každé ráno v autobuse cestou do práce: S kruhy pod očima, šedivějícím strništěm, řídkými vlasy na temeni a trochu nepřítomným pohledem. Na co asi myslí? napadne Vás možná. Teď máte možnost to zjistit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deník muže ve středních letech. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Autentický deník zachycující rok života člověka, který je prototypem češkého Adriana Molea.
Ovlivněno M. Vieweghem, ke kterému autor vzhlíží. Místy vtipné.
(2013)
Kukalův deník jsem si pořídila dávno před aférou "perské princezny", protože mě bavily jeho vtipné tweety pro Twitter Ministerstva kultury za časů Hermana. Věděla jsem, že je Kukal konzervativec a katolík, takže zápisky na téma "slinty slinty nad prsatými krasavicemi, které učím ve večerní škole, ale fujky, když některá z nich prs vytáhne, aby nakojila v lavici dítě" či "konec se blíží, o Velikonocích chodí s pomlázkou koledovat i děvčata!!" mě až tak nepohoršovala, protože jsem věděla, do čeho jdu.
Rozladila mě spíše Kukalova tendence měřit velikost spisovatele podle počtu vydaných sbírek. On přece vydal víc knih než Bellová nebo Pilátová, tak jak to, že granty a nabídky na rozhovory dostávají ty dvě mrchy častěji než on?! To přesně mi vadilo i na kauze perských princezen - fejeton samotný cajk, vytočila mě až debata na Kukalově Facebooku, kde dotčeným studentkám psal "já vydal XY knih, kolik jsi jich sesmolila ty, holčičko?" Srsly?
Taky jsem si klepala na čelo nad přiznáním, že si vystřihuje a zakládá veškeré zmínky, co o něm vyjdou v regionálním tisku. Ale přiznání k samožerství asi patří k jinak obdivuhodné otevřenosti, se kterou k deníkovým zápiskům přistoupil: popisuje totiž taky to, jak často spí s manželkou (spoiler alert: jednou za 14 dní) a co mu nedostatečná sexuální aktivita způsobuje (varle nateklé jako mandarinka). Jízlivá poznámka: méně pravověrní křesťané tento problém úspěšně řeší onanií, just saying. Líčí ale i to, jak ho sere šéf nebo že má náběh na mimomanželskou aférku. V rámci žánru v pořádku.
Celkově je to moc vtipně napsané, i když ke konci už se mustr humoru na můj vkus trochu opakoval. A velká škoda, že redaktorka/korektorka v textu nechala nevkusné množství chyb.
Největší šok: Celou dobu jsem si myslela, že obdiv k Michalu Vieweghovi je ironie, a na konci se ukázalo, že ne!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Deník muže ve středních letech v seznamech
v Přečtených | 56x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 8x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
2013 | Deník muže ve středních letech |
2006 | Jizvy na svých místech |
2005 | Říkejme si přísloví |
2014 | Eduard Petiška, jak ho neznáte |
2008 | Tajemství Panské zahrady |
Tak jsem to dočetl! Není to asi úplně optimální hodnocení, ale já vlastně nevím, co více říct.
Dlouho jsem se knihou prokousával a pořád jsem nevěděl, co si o ní myslet, nebo si z ní vzít. Proč vlastně čtete deník někoho cizího? Čekáte, že proniknete do něčeho bytostně niterního, upřímného a zajímavého? Pokud ano, tak toho se nedočkáte. Autor se sice snaží dotknout témat, které pro něj osobně mohou být třaskavé, ale z četby si člověk odnáší spíše respekt k tomu, že pan Kukal dokázal nevynechat v záznamech jediný den roku a že se deník "dal" dočíst.
Co si budu z knihy pamatovat za měsíc? Tipnul bych si, že nic, jenže co si pamatujeme z životů ostatních, že?