Deník venkovského faráře přehled
Georges Bernanos
Slavný román francouzského katolického spisovatele, který deníkovou formou zachycuje myšlenkový svět i osudy mladého venkovského kněze, trpícího smrtelnou nemocí.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1937 , MelantrichOriginální název:
Journal ďun curé de campagne, 1936
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deník venkovského faráře. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
To, co činí tuto knihu tak výjimečnou je to, že je skutečně psána formou deníkového záznamu Čili je zde popisováno to, co dotyčný v dané chvíli pokládal za vhodné zaznamenat. Tím jakoby pokulhává děj knihy, ale to je vedlejší. Je zde totiž maximální možný prožitek okamžiku, ať se to týká čehokoliv - víry, rozhovorů, prožívání nemoci, setkávání se s nejrůznějšími lidmi různých charakterů, a jiné. Skvělá jsou setkání s farářem z Torcy. Během dlouhého hovoru s hraběnkou můžeme rozpoznávat jak nalézat cestu ven z pekla na zemi. Fascinující je závěr, kdy vážně nemocný kněz jde na radu k lékaři, následně ke svému příteli a jeho družce a čtenář zjišťuje, že všichni tito lidé jsou vážně nemocni a pravděpodobně zemřou velmi krátce po protagonistovi knihy. Knihu dle mého názoru zde nejlépe vystihl svým komentářem uživatel mirekturbak.
Mistrovské dílo, v němž je ústřední scéna pečlivě připravována úvahami a promluvami postav. Gradace poslední třetiny je závratná. Je neuvěřitelné, kolik dynamiky a vnitřního děje je možno skrýt v deníkových zápiscích. Spirituální rozměr by si vyžadoval samostatnou stať, obraz Boha a následování Krista, jak jej popsal Bernanos, je jedinečný.
"Všechno je milost."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Lidé soudí peklo podle zásad tohoto světa, a peklo není z tohoto světa. Není z tohoto světa, a ještě méně z křesťanského světa.“
„Rodinné nenávisti jsou nejnebezpečnější ze všech, poněvadž se ukojují den ze dne, ustavičným stykem, a podobají se oněm otevřeným vředům, které otravují pozvolna, bez horečky.“
Ocenění knihy (1)
1936 -
Grand prix du roman de l'Académie française
Kniha Deník venkovského faráře v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 50x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 43x |
v Chystám se číst | 61x |
v Chci si koupit | 9x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura faráři chudoba, bída odpuštění, odpouštění smrtelné choroby
Autorovy další knížky
1969 | Deník venkovského faráře |
1928 | Pod sluncem satanovým |
1972 | Muška |
1970 | Zlý sen |
2008 | Velké hřbitovy v měsíčním svitu |
Cítím potřebu obhájit si, proč jsem knihu zařadil do knižní výzvy s tématem alkoholismu hlavního hrdiny.
Ta náboženská asociace těžce nemocného kněze, který dokáže jíst jen chleba a pít víno, je samozřejmě jasná. Pochopitelně okolní postavy, ať už hrdinovi přátelé či prostí farníci, to vnímají úplně jinak a venkovského faráře prostě považují za alkoholika. Je příznačné, že hlavní hrdina nedokáže bez vína existovat do té míry, že v průběhu knihy pije čím dál horší a zřejmě hlavně i levnější patoky. Jen čtenář a venkovský farář ovšem mohou pochopit, že to jinak nejde.
Kniha je velice silná, klíčový je samozřejmě moment dlouhé rozmluvy s hraběnkou, ale je tam i spousta skrytějších, ovšem drtivých detailů - např. když si hlavní hrdina pere sutanu a přitom zjistí, že není špinavá ani tak od bláta, ale od vlastní krve, kterou zřejmě v bezvědomí chrlil, aniž by o tom vůbec věděl.
Ke knize jsem se dostal díky tomu, že jsem nedávno viděl operu Dialogy karmelitek, ke které Bernanos napsal libreto a která byla provedena tak působivě, že se rovnou v divadle několik lidí psychicky složilo (a to si myslím, že operní publikum zvyklé na Verdiho házení dětí do ohně musí být docela otrlé). Řekl jsem si tedy, že se v antikvariátu poohlédnu i po dalších knihách autora.