Děti krve přehled
Jitka Moody
Úplně jinak psaná fantasy. Celý text je velmi barevně popisný a především protkán sarkastickým humorem, který vás bude bavit. Michal, obyčejný týpek z našeho světa, trochu nudný markeťák, se dostane do paralelního světa. Tam vše vypadá podobně, a přesto je velmi jiné – Praha, kde místo technologií používají magii a kabalu a jako domácí mazlíčky mají draky. Svět plný iluzí, intrik, kde sice mají stovky kouzel jak zlepšit sex, a ani tušení o humanitě či demokracii. Náš hrdina zjistí, že je prvorozený velmi urozené rodiny s nároky na trůn. To je problém v mnoha ohledech, tento svět netrpí skrupulemi použít jed či meč nebo černou magii, když na to přijde. A tak ho pochopitelně chce kdekdo zabít nebo alespoň unést. Ale abyste ho jen tak nelitovali, on se z něj vyklube taky pěkný zmetek. Vypadá to, že má být Ničitelem světů. Podle proroctví je Michalovi souzeno přijmout svůj osud a stane se Antikristem i Spasitelem. To podle toho, co se mu bude zamlouvat víc. V jeho jméně umírají tisíce sotva narozených dětí, Děti krve. Příběh je místy hravý, pak temný a stále krvavější. Co je to za bláznivou realitu? Ten zásadní zvrat nastal ještě v době Rudolfa II a jeho kouzelném světě mágů a alchymistů. V této knize se jim to totiž povedlo, našli onen mýtický kámen mudrců a z obav před Rudolfovou nevyzpytatelností tento zásadní vynález před svým vladařem zatajili. Aby ho skryli, nechtěně vytvořili paralelní svět tomu našemu, ten jejich ale není ovládán technologiemi, nýbrž magií a kouzly. Magické bitvy, nepřátelství vládců tohoto světa, intriky i zrady a všudypřítomný kouzelný a drsný sex i mnoho krvavých dobrodružství. Dá se říct, že by se vám ta realita měla líbit o dost víc než chudákovi Michalovi. Spisovatel ONDŘEJ NEFF o Dětech krve: „Jde mi z toho hlava kolem. Četba téhle knihy je šílená jízda, jako kdyby vás v kafilérii hodili do drtičky hovězích kostí, pod tím odpálili plamenomet a o výsledek by se porval Lucifer s kocourem doktora Fausta proměněným do Černého pantera. Pozor, ministerstvo duševního zdraví varuje: četba je návyková.“ Nedoporučujeme pro čtenáře mladší 15 let... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Děti krve. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Kdybyste vymýšleli figurky do strategické hry, takhle nějak byste to chtěli. Rudé uniformy, černé šakalí hlavy a každý voják okolo sebe bublinu ochranné energie. Dlouhý stříbrný meč. Mrknu na masivní rudý štít, který před sebou tlačí každý z bojovníků a dojde mi, že to nejsou šakalí hlavy. Jsou to liščí hlavy. Je to armáda mé matky. Je to moje armáda. Naše armáda. Asi už tuším, co jsou zač ti druzí. Je jich o poznání víc. Modré uniformy s podivnými klobouky. Hlavy pěšáků připomínají černou vztekající se kočku. Každá má bílou skvrnu okolo levého oka. Tihle královští válečníci drží oboustrannou sekyru, ostří vrhá oranžové studené světlo. Někdy příště se třeba drobet rozvykládám o tom, že tohle světlo je vlastně kouzlo, díky kterému si navolíte, jak moc to protivníka bude bolet, když se trefíte. Ta rána může zmrznout, vznítit se plamenem, změnit se v žulu nebo bláto. Hnisavě odpadat nebo jednoduše změnit jeho krev tak, že žádný ovaz nebo provizorní škrtidlo nemá šanci zabránit vykrvácení. Na štítech znak pumy a růží. Někteří výhružně hulákají, cinkají zbraněmi. Další jen trpělivě stojí a čekají, nejspíš na rozkaz. Více než polovina každé armády má čtyři a víc nohou. Všimnu si, že v rudých uniformách máme i obří pavouky, kusadla výhružně vztyčená. Trochu se třepou, strachem to nebude. Možná namítnete, že jsem krapet moc daleko a nahoře, abych tohle fakticky viděl, jenže ty chlupaté mrchy jsou opravdu velké. Vojáčci vedle nich vypadají jako zmutované tarantule a čerstvě narozené myši. Jestli vám přijdou oblečky pro čivavy pitoreskní, tak obleček pro obřího pavouka se vám asi taky úplně zamlouvat nebude. Zdaleka nejsou to největší a nejošklivější navlečené v uniformě. Mám dojem, že vidím pár desítek šedavých tvorů s trojúhelníkovou hlavou, které byste na první dobrou měli za mimozemšťany. Po boku se jim plazí asi jako dobrmani velké chobotnice a za nimi nosorožci s pancéřovým zadkem. Jako fakt. Obří orli s upíří hlavou. Mladé nahé krásné holky, které když začnou zpívat, bolestí vám prasknou bubínky v uších. Želvy, co vás zaživa sežerou a pak vykadí jako bojovné želvy. A tak dále. Vypadne ze mne jen fakt maličko zoufale „Já myslel, že se ještě nerozednělo.“ Libuše jako by se projednou snažila být skoro trpělivá máma. „Jistě,“ přikývne, ale na mne se nepodívá. „Tohle jsou jen buchcáby.“ Fakt by se mi šikl něco jako online slovníček. „A to má být?“ krčím rameny a snažím se aspoň tentokrát nevypadat jako úplný trouba. Ona se mi podívá do očí, mračí se a způsobem, jak mluvíte na retardované, pronese. „Přece si musíš nějak svou strategii vyzkoušet. Zjistit, jestli je lepší zleva poslat jezdce a zprava jedovaté moskyty, nebo rozbít střed třeba francouzským útokem. Ještě pár století zpátky celé hodiny jen šoupali cínovými figurkami po stole. Jak to děláte v tom vašem světě?“ Vůbec nic si pod francouzským útokem nepředstavím. Vlastně mi to zní jako odhodit čepice a utéct. Třeba ale Francouzi téhle reality mají koule. „Nejlepší by bylo,“ přemýšlí nahlas, „kdyby falešné pravé křídlo tříhlavých kobylek ukouslo hlavy jezdcům. Tím se nám otevře pravá strana pro sukkuby s kopím.“ „To jsem zrovna zvažoval,“ povídám. Přijde mi to lepší, než ze sebe pořád dělat idiota otázkami jako co je to ten varledrtič.“
Kniha Děti krve v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Knihotéce | 29x |
| v Chystám se číst | 6x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2008 |  Erotické pohádky |
| 2009 |  Nemravní padouši a hrdinové |
| 2009 | Hříšné hrátky vládců |
| 2008 | Nezbedné hrátky panovníků |
| 2015 | Lehce nemravný Záchodník aneb praktická toaletní knížka |
Je vidět že se autorka věnuje grafice. Prodejní stránky má opravdu v krásném stylu. Ovšem text to je naprostý bizár.
Ale aspoň mě to pomohlo uvědomit si chyby v mém vlastním vznikajícím textu.
Hlavní hrdina nebyl nikdy vyveden z míry a to ani v situacích kdy se dostal do fantasy světa nebo mu hrozila smrt.