Dětství není jen tak přehled
Dagmar Benešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360394/mid_detstvi-neni-jen-tak-qYk-360394.png
5
5
5
Autorka Dája Benešová nás vrací do školních lavic naštěstí už minulého režimu. A dělá to s humorem, nostalgií, ale i připomínkou různých tu menších, tu větších tragédií, jež provázejí vývoj člověka od útlého dětství po práh dospělosti. Autorka postupně otevírá desítky šuplíků své neskutečně bohaté paměti a v každém nachází spoustu zajímavých, radostných i žalostných momentů, jež dokáže ozvláštnit svých inteligentním a čtivým literárním zpracováním. Barvité dětské zážitky domýšlí z pozice dospělé osoby, aniž by je zbavila kouzla dětského pohledu na svět. Čtenářům tak nabízí příběh z rodu Bylo nás pět Karla Poláčka, Študáků a kantorů Jaroslava Žáka a především Hrdého Budžese Ireny Douskové. (PhDr. Michal Žák) --- ukázka: Všichni v tátově rodině měli modré oči, jenom já jsem tam byla výjimkou. Když jsem si posteskla dědovi Karlovi, že nemám tu správnou princeznovskou barvu očí, nehnul brvou a vysvětlil mi, v čem to vězí: „To je tím, že si oči pořádně nemyješ, a tak je máš špinavé. Když si je pořádně vydrhneš mýdlem, špína zmizí a budeš mít oči modré jako já.“ Blbečkovsky jsem mu nalítla a oči řádně namydlila. Mýdlo štípalo a pálilo, ale kýžený efekt se nedostavil. Místo toho jsem měla oči rudé jako angorák. A pak věřte dospělým.... celý text
Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , Šuplík.cz (Brno - Andrea Sasínová)Originální název:
Dětství není jen tak, 2017
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dětství není jen tak. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Někdy se vám poštěstí a dostanete do rukou knížku, o který nic nevíte. A tak se těšíte, co z toho bude.
Dětství není jen tak, je nejlepším spisovatelským debutem, jaký jsem letos četla. Je skvěle napsaný, má pointu, vtip, úsměvné scény střídají ty smutné, a tak nějak se ve mně během čtení vystřídala celá škála různých pocitů. V pozitivním slova smyslu samozřejmě.
Autorka k nám promlouvá skrze malou Toničku, která nás provází svým dětstvím i dospíváním v 50. a 60. letech, tedy dobou minulého režimu.
Text není jen příběhem samotným. Je jako truhlice plná zapomenutých pokladů. Vzpomínky na dětství, léta ve školních lavicích, průšvihy i úsměvné historky nebo láska k četbě a knihám.
Jenže pak si uvědomíte, do jakého období je děj zasazený. Začnete vše kolem sebe vnímat očima malé Toničky a ona vás nechá, abyste nahlédli ne pod jednu, ale hned pod několik, tak trochu tajných pokliček.
Rodina. Vztahy v rodině. Vztahy mezi lidmi obecně. Generační rozdíly i spory. Vztah k dětem a jejich výchova. Společenské poměry....
Bylo to skvělé čtení. A vůbec by mi nevadilo, kdyby byla knížka ještě o pár stran/kapitol delší :)
Doporučuji!
Po přečtení anotace jsem měla jistou představu o tom, jak by mohla být kniha napsána. Představa se potvrdila a musím říct, že tyto příběhy, a styl vyprávění, budu už teď častěji vyhledávat.
Na první pohled obálka moc nezaujme, i když svým způsobem přesně vyjadřuje to, co v knize najdete. Nedejte na první pohled a nahlédněte i dál.
Z Toniččiného vyprávění se dozvíme, jak fungovala školská zařízení nebo jak to vypadalo na pionýrských táborech.
Autorčin styl je naprosto úžasný. Sedl mi na první dobrou a velice kvituji, že autorka napsala vše bez příkras. Prostě tak, jak to bylo, jak to vnímala. Dokázala ve mně vyvolat tolik emocí. Jsou zde humorné části, ale i takové, u kterých vám jedno oko nezůstane suché.
Co se týče postav, tak jsem ze začátku měla menší chaos. Přeci jen je jejich rodina početná. Potěšila mě rodinná historie a vlastně se dozvíme o všech členech této rodiny.
Upřímně jsem cítila zlost k mamince Toničky Díně. To, jak se k ní chovala, jak ji brala jako samozřejmost. To, jak si byla jistá, že Tonča všechno obstará a postará se o svou mladší sestru Sáru. Bolelo mě z toho u srdce. Nejhorší ale na tom všem byla ta dětská oddanost a láska k mamince, i když ta jí tu lásku zrovna dvakrát neprojevovala.
Brala bych, kdyby autorka napsala pokračování. Kniha skončila létem 1968 a já bych opravdu chtěla znát další průběh Toniččiného života. I kdyby pokračování nebylo, rozhodně bych si ráda od autorky přečetla něco dalšího. Mrzí mě, že o knížce a autorce není více slyšet.
Podtrženo, sečteno - moje očekávání byla naplněna a Dětství je další knihou, se kterou jsem se velice těžko loučila.
Děkuji @kilometrysdetmi za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dětství není jen tak v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 4x |
Dětství není jen tak
Vzpomínky na dobu komunismu a v něm prožité dětství. Na mnohé jsem si vzpomněla i když já už byla komunismem jen škrtnutá. Autorka nádherným stylem psaní popsala život jedné dívky Toničky od narození až po dospělost.
Psané z pohledu děvčátka, která ne vždy všemu rozuměla. Pobírala smutné i veselé dojmy svého života dětským rozumem. Nechápala ironii, nechápala maminčino věcné stěžování, taínkův nezájem, ba ani tehdejší dobu. Zákazy, nařízení, pionýrský kroužek ani soudružku učitelku.
Do toho všeho se musela pomáhat s výchovou své mladší sestry Sáry, kterou ve své první třídě vodila do školky. Nikdo nechápal, že i pro ni to je těžký. Babičky daleko a tak nějak bylo samo sebou, že starší dcera pomůže.
Spoustu situací by se dalo přenést i do dnešní doby. Problémy mezi rodiči, ve škole s učiteli, mnoho učitelů nebaví jejich práce a na dětech se jen vybíjí svoji zlost…přesto doba socialismu s “lidskou tváří tomu dodá ještě více nepochopitelných věcí.
Velmi se mi zamlouvalo, jak to bylo napsaný. Někdy úsměvné, někdy hodně emotivní. Očima malé školačky. Přečíst by si ji měli všichni, kdo si chtějí tuto dobu připomenout a zavzpomínat na to zlé, ale i dobré. Milá, nostalgická kniha.