Dětství není jen tak přehled
Dagmar Benešová
Autorka Dája Benešová nás vrací do školních lavic naštěstí už minulého režimu. A dělá to s humorem, nostalgií, ale i připomínkou různých tu menších, tu větších tragédií, jež provázejí vývoj člověka od útlého dětství po práh dospělosti. Autorka postupně otevírá desítky šuplíků své neskutečně bohaté paměti a v každém nachází spoustu zajímavých, radostných i žalostných momentů, jež dokáže ozvláštnit svých inteligentním a čtivým literárním zpracováním. Barvité dětské zážitky domýšlí z pozice dospělé osoby, aniž by je zbavila kouzla dětského pohledu na svět. Čtenářům tak nabízí příběh z rodu Bylo nás pět Karla Poláčka, Študáků a kantorů Jaroslava Žáka a především Hrdého Budžese Ireny Douskové. (PhDr. Michal Žák) --- ukázka: Všichni v tátově rodině měli modré oči, jenom já jsem tam byla výjimkou. Když jsem si posteskla dědovi Karlovi, že nemám tu správnou princeznovskou barvu očí, nehnul brvou a vysvětlil mi, v čem to vězí: „To je tím, že si oči pořádně nemyješ, a tak je máš špinavé. Když si je pořádně vydrhneš mýdlem, špína zmizí a budeš mít oči modré jako já.“ Blbečkovsky jsem mu nalítla a oči řádně namydlila. Mýdlo štípalo a pálilo, ale kýžený efekt se nedostavil. Místo toho jsem měla oči rudé jako angorák. A pak věřte dospělým.... celý text
Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , Šuplík.cz (Brno - Andrea Sasínová)Originální název:
Dětství není jen tak, 2017
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dětství není jen tak. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Po přečtení anotace jsem měla jistou představu o tom, jak by mohla být kniha napsána. Představa se potvrdila a musím říct, že tyto příběhy, a styl vyprávění, budu už teď častěji vyhledávat.
Na první pohled obálka moc nezaujme, i když svým způsobem přesně vyjadřuje to, co v knize najdete. Nedejte na první pohled a nahlédněte i dál.
Z Toniččiného vyprávění se dozvíme, jak fungovala školská zařízení nebo jak to vypadalo na pionýrských táborech.
Autorčin styl je naprosto úžasný. Sedl mi na první dobrou a velice kvituji, že autorka napsala vše bez příkras. Prostě tak, jak to bylo, jak to vnímala. Dokázala ve mně vyvolat tolik emocí. Jsou zde humorné části, ale i takové, u kterých vám jedno oko nezůstane suché.
Co se týče postav, tak jsem ze začátku měla menší chaos. Přeci jen je jejich rodina početná. Potěšila mě rodinná historie a vlastně se dozvíme o všech členech této rodiny.
Upřímně jsem cítila zlost k mamince Toničky Díně. To, jak se k ní chovala, jak ji brala jako samozřejmost. To, jak si byla jistá, že Tonča všechno obstará a postará se o svou mladší sestru Sáru. Bolelo mě z toho u srdce. Nejhorší ale na tom všem byla ta dětská oddanost a láska k mamince, i když ta jí tu lásku zrovna dvakrát neprojevovala.
Brala bych, kdyby autorka napsala pokračování. Kniha skončila létem 1968 a já bych opravdu chtěla znát další průběh Toniččiného života. I kdyby pokračování nebylo, rozhodně bych si ráda od autorky přečetla něco dalšího. Mrzí mě, že o knížce a autorce není více slyšet.
Podtrženo, sečteno - moje očekávání byla naplněna a Dětství je další knihou, se kterou jsem se velice těžko loučila.
Děkuji @kilometrysdetmi za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
„Dětství není jen tak“ se řadí mezi knihy, které klamou obálkou. Protože ačkoliv, přiznám se, mě obálka knihy nezaujala, její obsah a příběh mě nadchl. A já si vlastně potvrdila to známé rčení: „Nesuď knihu podle obalu“.
Vyprávění z pohledu dítěte mě vždycky velmi bavilo. Ta dětská naivita, důvěra a nadšení, to jde zkrátka složitě popsat a myslím, že nejeden autor uklouzne. Ne však Dagmar Benešová. Její vyprávění bylo milé a nejednou mě přimělo k úsměvu. Problémy dospívání ze školních lavic, rodinné šarvátky, ale i dospělácké příběhy dětskýma očima. Na tohle všechno se můžete v knize těšit.
Přijde mi veliká škoda, že knihu nezná více čtenářů, protože podle mě jde o skvělý příběh, který by nadchl spoustu z Vás. Mnohdy dáváme přednost známým jménům na obálkách a úplně zapomeneme na méně známé autory, kteří ale také dokáží příjemně překvapit.
Příběh se mi četl skvěle a moc mě bavil. Klidně bych uvítala ještě pár kapitol navíc! A to se řadím spíše mezi čtenářky, které preferují kratší knihy. Knihu doporučuji všemi deseti!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dětství není jen tak v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 3x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 1x |
Někdy se vám poštěstí a dostanete do rukou knížku, o který nic nevíte. A tak se těšíte, co z toho bude.
Dětství není jen tak, je nejlepším spisovatelským debutem, jaký jsem letos četla. Je skvěle napsaný, má pointu, vtip, úsměvné scény střídají ty smutné, a tak nějak se ve mně během čtení vystřídala celá škála různých pocitů. V pozitivním slova smyslu samozřejmě.
Autorka k nám promlouvá skrze malou Toničku, která nás provází svým dětstvím i dospíváním v 50. a 60. letech, tedy dobou minulého režimu.
Text není jen příběhem samotným. Je jako truhlice plná zapomenutých pokladů. Vzpomínky na dětství, léta ve školních lavicích, průšvihy i úsměvné historky nebo láska k četbě a knihám.
Jenže pak si uvědomíte, do jakého období je děj zasazený. Začnete vše kolem sebe vnímat očima malé Toničky a ona vás nechá, abyste nahlédli ne pod jednu, ale hned pod několik, tak trochu tajných pokliček.
Rodina. Vztahy v rodině. Vztahy mezi lidmi obecně. Generační rozdíly i spory. Vztah k dětem a jejich výchova. Společenské poměry....
Bylo to skvělé čtení. A vůbec by mi nevadilo, kdyby byla knížka ještě o pár stran/kapitol delší :)
Doporučuji!