Devátá vlna přehled
Ilja Erenburg
Tato kniha je druhým dílem románu Bouře, setkáme se v ní s hrdiny, starými známými z této knihy, ale i s hrdiny novými. Děj se odehrává v poválečných letech v Německu, Rusku, Francii a Americe, kdy se utváří nová politika, buduje se, schůzuje i řeční a obyčejní lidé jsou vystrašeni atomovou pumou a jejím dalším možným použitím a pořádají čím dál mohutnější protesty proti válce v Korei.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1953 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Devjatyj val, 1951
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Devátá vlna. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
ešte dobre valentýna, že tvoj názor na Erenburga nikoho nezaujíma, knihu vždy treba chápať vo svetle doby a ak ide o silného rozhľadeného autora, platí to dvojnásobne, Erenburg je na teba veľa, to nevadí, ale že ju nedoporučuješ? smutné. kniha je výborná. treba chápať Erenburga ako človeka, ktorý mal priame kontakty so Stalinom a Stalin so svojou prečítanou 20.000 knižnicou, by sa nerozprával s hlupákom, ťažká doba...
Dočetla jsem ji, ale mě nenadchla. Je poplatná tehdejší době, a to komunismu. Některé kapitoly ze schůzí jsou moc rozvláčné a nezáživné, nemám to ve zvyku, ale jenom jsem je přelétla .... Ke čtení bych ji nedoporučila.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Devátá vlna v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 22x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
ruská literatura strach atomová bomba poválečná doba
Autorovy další knížky
2001 | Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
1954 | Bouře |
1966 | Trust D.E. |
1986 | Lidé, roky, život |
1960 | Dýmky |
Valentýna má naprostou pravdu. Tuhle knihu dneska nemá cenu číst. Já jsem ji už před mnoha lety odložil nedočtěnou a to ze stejných důvodů, jaké píšu u Bouře. K tomu, aby člověk pochopil "hloubku" tvorby tohoto řemeslně nesporně zdatného, ale morálně zcela pokleslého "spisovatele" je lepší si přečíst třeba jeho reportáže z USA. Erenburg pro mě svými názory a hlavně tvorbou reprezentuje to nejhorší, co v Rusku lze nalézt. Aroganci, nabubřelost, lži a přitom prázdnotu a absenci jak citu, tak rozumu. A přitom "tvořil" souběžně třeba s Bulgakovem a něco málo před Bykavem, Solženicynem nebo i Pasternakem. Toho ovšem neopomněl zkritizovat, co se do něj vešlo. Šolochov byl taky komunista, taky se podílel na té nejhorší sovětské propagandě, ale jeho Tichý Don nebo Příběh opravdového člověka jsou prostě kvalitní literární díla. Ale Erenburg je jenom prostě takový sovětský Pavel Kohout. Víc k tomu není potřeba dodat.