Diabol v tele přehled

01.09.2024

Přiznám se, že mě k přečtení knížky vedlo hlavně autorovo mládí; ostatně nevím o nikom jiném, kdo by do dvaceti let svého života stihl napsat dva romány, dvě divadelní hry a ještě k tomu čtyři sbírky básní. A ještě mu to vydali (pravda, něco až posmrtně).
Upřímně řečeno, v kvalitě knihy se autorovo mládí nebo dokonce nezralost nijak neprojevuje a za přečtení určitě stojí. O vztahu vypravěče a Marty toho určitě dost napsali a ještě napíší jiní, ale mě zaujala jiná věc. Totiž popis života za zničující první světové války. Ta se tady projevuje jen víceméně náhodným zasahováním do života hrdinů. Vypravěčova rodina se má před německým nebezpečím stěhovat, ale po "zázraku na Marně" si to otec rozmyslí. V poklidném týlu jsou lidi omezeni vlastně jen přídělovým systémem, který je nutí péct bez mouky a pochutnávat si na lišejníkovém krému. Válka se tu projeví jen tehdy, když nějaký příbuzný dostane dovolenou a přijede domů ve své uniformě. Ono to opravdu vypadá jak ty Radiguetem zmiňované čtyři roky velkých prázdnin, jen ten ubohý manžel musí snášet obtíže zákopové války, a když už přijede na dovolenou, je na něj manželka nepříjemná, protože se nemůže stýkat s milencem. Který ji ovšem při každé příležitosti podvádí a upřímně řečeno, ten konec na mě působil tak, že si docela oddechl.

11.07.2024

Náhodné setkání. Od knihy jsem vůbec nic nečekal, neznal jsem příběh ani autora, takže když jsem na novelu narazil na stránkách Českého rozhlasu, plánoval jsem ji použít jen jako výplň toho času, kdy nad ránem už vím, že nezaberu, ale ještě je brzy vstávat.
Ale bylo to šťastné náhodné setkání, rozhodně! Byl jsem velmi mile překvapen, jak přesně dokáže autor popsat vnitřní svět dospívajícího chlapce a jeho motivace, docela mi to připomnělo Milana Kunderu a jeho Život je jinde, tím jak hlavní hrdina zasahuje do života druhých, ale sám je jako tvrdý kámen, o který se všechno rozbije. Jako začarovaný kus ledu, který způsobí smrt umrznutím každému, kdo se ho s důvěrou dotkne. Když jsem si později vygoogloval věk autora, musel jsem smeknout ještě hlouběji, za schopnost v takm mladém věku už vidět lidskou povahu bez naivity mládí, ale i za stylistickou zručnost.

V příběhu samotném mi byla největší záhadou Marta. Jako čtenáři ji vidíme jen očima vypravěče, takže nespolehlivě a nutně zkresleně. Byla obětí své lásky k Františkovi nebo obětí své představy o lásce? Nedokážu říct. A tak mi nezbývá než kroutit hlavou nad tím, jaké hrůzné manipulace a nečestnosti jsou lidé schopni vyrábět, pokud pod záminkou podlehnutí postoji „osudové lásce nelze bránit, ta omluví všechno“ zapomenou na to, že ostatní lidé mají stejnou hodnotu, že si zaslouží stejnou péči, jakou věnujeme svým vlastním touhám a svému duševnímu komfortu.