Divadelní fanoušek přehled
Alexej Fjodorovič Losev
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147020/bmid_divadelni-fanousek-9vh-147020.jpg
4
16
16
Neznámá povídka významného filozofa „stříbrného věku“, autora Dialektiky mýtu, který byl za sovětské vlády uvězněn a pracoval jako vězeň na stavbě Bělomořského kanálu. O jeho prozaických pracích se dovídáme až dnes – Losev jako svoje vzory uváděl E.T.A. Hoffmanna a E.A. Poea. Povídka z roku 1932 je zpovědí člověka, který byl jako gymnazista divadelní fanoušek a měl svoje ideály, ale nakonec dochází k dezintegraci jeho osobnosti. V této souvislosti můžeme mluvit o podobnosti s Dostojevského Zápiskami z podzemí. Duševní zlom vede hlavního hrdinu až k zapálení městského divadla, kde uhoří stovky lidí. Jádrem výpovědi je „živý sen“, v němž mýtický falus zaplaví svým semenem celou zemi a zde se pak rodí jen bezduché opice. Tato miniatura, kterou můžeme přiřadit rovněž k sci-fi novelám M. Bulgakova, představuje mistrovský text. Varuje před dehumanizací, rozpadem systému hodnot a ztrátou souvislostí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Divadelní fanoušek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Divadelní fanoušek v seznamech
| v Přečtených | 19x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 12x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2006 |  Divadelní fanoušek |
| 2018 |  Vladimir Solovjov a jeho doba |
| 1984 |  Dějiny estetických kategorií |
| 2006 | Hudba jako předmět logiky |
Novelu jsem začal číst ve vlaku při cestě domů na Vysočinu, a než jsem dojel do malebného zasněženého maloměstečka, bylo dočteno. A i tento komentář ještě píšu ve vlaku, musím si pospíšit brzy bude konečná stanice, a jelikož se nejedná o rozsáhlé dílo, které zde chci ohodnotit, snad to stihnu. Někde v polovině novely, když se tam objevil obří pyj, který vypustil semeno a zatopil celou zemi se všemi lidmi na ní, jsem si říkal, že tohle je již přeci jenom příliš. Ale tento sen hlavního vypravěče není takovou fantasmagorií, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vše tam má své místo a závěrečné strany neřeší nic menšího, než zda je duše či ne. A není-li, a není ani Boha, zda je vše dovoleno. Myslím, že kdyby se tohoto díla dožil ruský bard Dostojevskij, tak by dílo cenil jako skvost toho dobrého, co literatura dnes zatracovaného Ruska zplodila. Nedělám si iluze, že Loseva čeští čtenáři znají, však od něho u nás téměř nic nevyšlo, ale musíme být rádi i za takovéto perly, byť kratičké, myšlenkově překvapivě bohaté. Jsme-li jen nahodilý proud života, pak co je celé umění, celá láska. Není-li duše a Božího trestu, pak nic není svaté a není ani zla, není individua je jen stáda. Géniové jsou posíláni do gulagů, a cení se více tuposti než prozíravého ducha.