Divadlo aneb snář přehled
Eduard Kohout
Svou životní pouť doplněnou fotkami vylíčil autor. Edice Klub čtenářů sv. 371. Jako předmluvy použito básnického eseje Vítězslava Nezvala z roku 1928.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Divadlo aneb snář. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
![1amu 1amu](https://www.databazeknih.cz/img/users/55_/55762/m_1amu-lXq.jpg?v=1602668131)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Čtenáři si pamatují herce z filmů a z televize, bohužel tomu tak není u divadla. To byla ve druhé polovině jeho života smůla Eduarda Kohouta, " PANA HERCE" ze staré školy. Sám říká v těchto svých pamětech, že měl zkrátka na film smůlu. Nikdo neznal tolik úžasných historek s geniálním režisérem Národního divadla Karlem Hugo Hilarem. Tak třeba:
Na rok 1932 ohlásil Hilar Sofoklova "Krále Oidipa". V hlavní roli Jokasty Jarmila Kronbauerová, její královna byla krásná antická dáma a vášnivá milenka. Hilar chtěl, aby naše společná scéna vypovídala o bezděčné krvesmilné vášni. Hilar: Kohout, Oidipus uchopí matičku vášnivě za hýždě a praví - Ó Jokaste, už se mnou na lůžko pojď !
Zdálo se mi to zbytečné a obával jsem se možného skandálu, divadlu právě snížili subvenci a diváci se nesměli dráždit. Při příští zkoušce jsem naschvál Hilarovo přání víc než splnil a přehnal jsem to až do grotesky. popadl jsem Kronbauerovou tak, že Hilar volal: "Kohout, Oidipus uchopí matičku za hýždě, ale subvencovaně prosím . Jen subvencovaně !"
Není to krásné ?
Mistr, kterému říkali "Edáček" uměl !
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Divadlo aneb snář v seznamech
v Přečtených | 16x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Mé knihovně | 33x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 2x |
Kniha je solidně napěchovaná informacemi ze života významného herce, ale je zmíněno mnoho dalších osobností, jejichž jména již dnes mnohým moc neříkají. Kdo má hodně blízko k divadlu jistě ocení. Čtivější mi však přišlo např. vzpomínání Bohumila Bezoušky.