Dívka v ledu přehled

12.03.2025

(SPOILER) Jsem asi poslední, kdo si Dívku v ledu přečetl :D

Miluju sérii od Marsons a tu u mě asi jen tak něco nepřekoná, ale R. Bryndza mě mile překvapil. Našla by se tam nějaká klišé, přesto hodnotím vysoko. Příběh byl zajímavý, kniha ubíhá opravdu rychle. Snad jen takové povzdechnutí, doufám, že Erika nebude v každém dílu na pokraji smrti...

10.03.2025

(SPOILER) Mé druhé setkání s Robertem Bryndzou a jeho šéfinspektorkou Erikou Fosterovou (poprvé jsem četl třetí díl série) mi potvrdilo, že autor má svůj pevně daný styl. Charakteristickým rysem jeho tvorby je začlenění LGBT postav, často s důrazem na jejich harmonické rodinné vztahy. Tento aspekt je v jeho knihách konzistentní, ale nijak nenarušuje napětí ani čtivost příběhu. Bryndza umí psát dynamicky a vtahuje čtenáře natolik, že se stránkami doslova prokousává v tempu blížícím se potřebě zjistit pravdu co nejrychleji.

Příběh sleduje Erikino pátrání po vrahovi krásné a bohaté dívky Andrey. Jako jediná vnímá spojitosti s dalšími nevyřešenými vraždami, avšak vedení policie její teorii odmítá, což vede k jejímu odvolání z případu. Přesto se nevzdává a pokračuje na vlastní pěst. Kniha se nevyhýbá klasickým detektivním klišé – Erika se ocitá ve smrtelném nebezpečí, její mobil je opakovaně vybitý ve chvílích, kdy by mohla získat klíčové informace, a její neústupnost ji často dostává do konfliktu s nadřízenými.

V příběhu se objevují klasické prvky napětí: bohatá aristokratická rodina s temnými tajemstvími, psychická zátěž hlavní hrdinky spojená se smrtí jejího manžela při policejním zásahu, konfrontace s nečekanými svědky i momenty, kdy se ocitá tváří v tvář vrahovi.

Přestože jsem vraha neodhalil dopředu, závěr mi přišel až příliš překombinovaný a přehnaně akční. Některé detaily působí nelogicky – například skutečnost, že Erika nepozná osobu, která kráčí těsně vedle ní, přestože ji dobře zná. Dalším příkladem je popis zanedbané ložnice bohaté rodiny, kde pod postelí objeví chuchvalce prachu vedoucí k tajné skrýši – těžko uvěřitelný prvek v prostředí, kde se neustále pohybuje služebnictvo. Sebevražda svědkyně v lese pak rovněž vyvolává otázky ohledně její věrohodnosti.

Celkově jde o svižnou detektivku, která splní účel napínavého čtení, ale nejspíš se k ní už nevrátím. Bryndza píše poutavě, ale jeho knihy jsou spíše jednorázovým zážitkem než díly, které by ve čtenáři dlouhodobě rezonovaly.