Divoká labuť přehled

23.03.2012

Výpisky:

Třiasedmdesátiletý Cherubini žil v Paříži už čtyřicet pět let a nedávno složil novou operu Ali Baba. Andersen byl okouzlen, když se se starým pánem setkal a zjistil, že vypadá přesně jako na svých portrétech, usazený u klavíru, s kočkou na každém rameni.

...mramorové lomy v kouzelných horách, plné postav čekajících na ruku některého sochaře, aby je osvobodila; mnich kapucín s trávově zeleným deštníkem, který držel nad sebou a svým neposlušným oslíkem; ... tři stařeny se stříbrnými vlasy, visícími přes zlatohnědá ramena, jak sedí s vřetánky pod stromem u jedné staré věže... (za Andersenovy italské cesty, 1833-5)

"Je hloupost domnívat se, že básník se nějak liší od jiných lidí, z nichž někteří mají v sobě od přírody daleko víc básnivosti než mnohý velký a uznávaný básník. Hlavní rozdíl je v tom, že básník má lepší paměť pro věci duchovní. Dovede si v sobě zachovat cit nebo ideu, dokud ji přesně a jasně nevyjádří slovy, a právě to jiní nedovedou." (Přezůvky Štěstěny)

V Přezůvkách Štěstěny vystupuje Kierkegaard v podobě papouška.

Dívenka měla kočku, kterou milovala, a často s ní sedávala a zpívala jí na sedátku ve výklenku u okna vedoucího do ulice, kudy se chodilo ke kostelu sv. Jakuba. Kolemjdoucí se často zastavovali a jednoho dne služebná Miss Lundbergové, baleríny Královské opery, řekla své paní, že v životě neslyšela takový překrásný hlas, jako má ta "holčička s kočkou". Když balerína uslyšela dítě zpívat, prohlásila, že je to génius a musí se vyškolit pro divadlo. – Tou dívenkou byla Jenny Lindová.

Bettina von Arnim, rozená Brentanová, "patří mezi ty fantasty, kterým je všechno dovoleno. Je víc skřítkem než ženou, ale jiskří záblesky génia, které dodávají lesku celým kapitolám nesmyslů. Když ji berete vážně, lidé krčí rameny a říkají: 'Vždyť je Brentanová,' a tím je to pro ně všechno vyřízeno. 'Tam, kde končí bláznovství jiných, začíná bláznovství Brentanových,' je jedno z německých úsloví." (G. H. Lewes, – v češtině to zní skutečně skvěle – manžel George Eliotové).

Andersen se vypravil také na Amrum s jeho písečnými přesypy, které jsou úplně pusté, až na početnou kolonii králíků, potomky králičího párku, jenž se tam dostal ze ztroskotané lodi.

Na pařížské Světové výstavě roku 1867 byla k vidění cvičená zvířata – opice hrající na housle a medvědi na spinety...