Dlouhý krok do tmy přehled
Tomáš Bandžuch
Historický krimi román napsaný na motivy skutečných událostí, který vychází u příležitosti 100. výročí založení Československa. Podzim roku 1918. Rakousko-Uhersko po zdánlivě nekonečných čtyřech letech války ohlásilo kapitulaci… a v lese nedaleko Lomnice nad Popelkou objevila textilní dělnice tělo zavražděné dívky. Závodčí Jindřich Kališ musí vyřešit svůj poslední případ v uniformě c. k. četníka a zároveň první z těch, kdy se bude muset zodpovídat novým československým úřadům. A nejen jim… Němci v pohraničí se hlasitě dovolávají práva na samostatnost, na českém území se rakouská správa snaží z posledních sil zachovat staré pořádky a hned za Jizerskými horami čeká na svou chvíli stále ještě bojující císařské Německo. Kališ bude muset napnout všechny síly, aby rozpletl předivo spiknutí utkané v době, kdy se z válečného strádání, hladu a nemocí ztěžka rodil československý stát. Vždyť časnou podzimní tmou obchází Pán lží a každý den hraje v jeho prospěch.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dlouhý krok do tmy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (47)
Nápad je to zajímavý, jen to provedení trochu pokulhává.
Téměř každá kapitola je uvedená politickou omáčkou v podobě rozhovoru nějakých státníků. A to bylo na můj vkus hrozně natahované a nezáživné. Většinou jsem tu část musela číst dvakrát až třikrát za sebou, protože jsem prostě neudržela pozornost. Chápu, že to bylo pro text důležité, nicméně si myslím, že by tomu prospělo výrazné zkrácení.
Poté co skončí politická část nastupuje většinou v kapitole závodčí Kališ a textilačka Malíková. (Jo textilačka mi taky trhala uši, ale vážně je to v knize použito asi padesátkrát.) Kališ je sice takový Semir Gerkhan, ale je to sympaťák. Jeho “stalkerka”/“superhrdinka” Malíková mi už tak sympatická nebyla, nicméně výskyt této dvojice sliboval aspoň akci, takže jsem se na jejich chvíle na scéně vlastně těšila.
No, sečteno podtrženo. Námětem vzniku Československa zajímavé, jako krimi podprůměrné a velmi, velmi dlouhé!
Rozhodně bych knihu doporučila všem severočechům, kteří se zajímají o historii. Obzvlášt, jestli u vás v rodině koluje částečně německá krev, myslím, že budete nadšení. Příběh se odehrává v době rozpadu Rakousko-Uherské říše, kdy se v Čechách řešilo rozdělení Československé republiky.
Bohužel ke mě přišla kniha v naprosto nevhodný čas a absolutně jsem na historickou a politickou část, která je v příběhu poměrně rozsáhlá, neměla náladu. Vím, že kdyby se to odehrávalo v mém rodném kraji, tak bych své rozpoložení překonala a knihu dočetla. Nicméně autor vše postavil na četnických základech a i když mám serii Četnické humoresky moc ráda, neudrželo mě to u čtení.
Související novinky (4)
Na počátku byla vražda, na konci Československo
17.12.2018
Československo se zrodilo z euforie, zločinu a krve…
28.10.2018
Říjnové knižní novinky (22. - 28.)
22.10.2018
Více souvisejících novinek je uloženo v archivu.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dlouhý krok do tmy v seznamech
v Přečtených | 138x |
ve Čtenářské výzvě | 20x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 105x |
v Chystám se číst | 88x |
v Chci si koupit | 21x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
vraždy Československo Krkonoše Rakousko-Uhersko historické detektivky spiknutí krimi četnictvo Liberec podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2018 | Dlouhý krok do tmy |
2012 | Ve službách republiky |
2019 | Noc a mlha |
2021 | Úsvit černého slunce |
2022 | Světy v plamenech |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
CITÁT:
Vše bylo, jak má být.
Nic nebylo, jak má být.
Po knize jsem sáhla kvůli zasazení děje do Liberce (našla jsem ji přes vyhledávání pomocí štítků), aniž bych tušila, že jsem se s autorem potkala na Coniáši 2022. Anotace mne zprvu příliš nezaujala, ale už po první stránce jsem se začetla a nechtělo se mi knihu odkládat. Obálka i hlavní hrdina skutečně svádějí k Četnickým humoreskám, na které jsem si nejednou vzpomněla. Líbilo se mi věrohodné vykreslení doby včetně toho, jak postavy mluvily, jaké slovní obraty používaly. Lomnici nebo Paku tak dobře neznám, ale prostředí bylo vykresleno perfektně, měla jsem pocit, že sleduji film, cítila jsem lezavou zimu a vyloženě se mi do mlhy k Rváčovu v deštíku nechtělo. Co se Liberce týče, budu se muset podívat do starých map, jestli se autor věrně držel tehdejších názvů ulic, ale jsem si skoro jistá, že ani tyhle detaily, které většinu lidí nechají lhostejnými, neopomněl.
CITÁT:
(...) Hartl díky všem těm zprávám, které mu pravidelně chodily na stůl, viděl mnohem větší část zmatené tapisérie, která se jednou v nudných učebnicích dějepisu přetaví v pár řádek o listopadu 1918.
Dokud jsem si nepřečetla komentář níže, vlastně mi vůbec nedošlo, že každá z kapitol začíná historickým exkurzem. Coby absolvent historie a přednášek doc. Rokoského (jehož tímto srdečně a halasně zdravím!) jsem měla povědomí o dějinném kontextu a kapitoly si vyloženě vychutnávala. Plně souhlasím s úvahou jedné z postav, že toto období učebnice dějepisu shrnují do několika vět. Ba spíše bych řekla, že na mnoha středních školách je to (maximálně) jedna věta holá (a to možná jenom v těch částech republiky, kde kdysi samostatné provincie byly vyhlášeny) - spíše se ale o tom vůbec neučí. Chápu, že to pro někoho mohlo být nezajímavé, bez šťávy nebo zdlouhavé (kupř. moje maminka kvůli tomu knihu odložila v samém počátku), ale já si vychutnávala každý detail a opis.
Hlavní hrdina v určité chvíli získal kabátek akčního hrdiny, nikoli však "Švajcika", ale spíše Bruce Willise, který sice neustále dostává přes hubu, ale vždycky se zvedne, utře si pramínek krve z koutku úst, lakonicky pronese nějakou hlášku a znovu jde bojovat za dobrou věc. (Kališ sice nehláškoval, ale za to si občas něco pomyslel.) Textilní dělnice Malíková mi oproti četníkovi k srdci moc nepřirostla, Bandžuch ji minimálně zpočátku líčil spíše jako komickou figuru, místy možná karikaturu, a i když se v poslední čtvrtině knihy zdálo, že její vztah k závodčnímu prochází nějakým vývojem, což jí zjemnilo rysy, vyznělo to v závěru spíše do ztracena.
Stejně tak celá zápletka kolem Marie Farské se v průběhu vyprávění vytratila a z vyšetřování vraždy se stalo odkrývání spiknutí s celostátním (doslova) významem. Bylo to trochu sci-fi, ale vůbec mi to nevadilo a přemýšlela jsem, jaký motiv hlavní padouch k tomu všemu má. A že byl napsaný pořádně tajemně a jen kolem jeho jména se šířila aureola strachu...
Čeho si moc cením je to, že autor ve vyprávění nestranil ani Čechům ani Němcům a i dnes poměrně vyhrocené téma líčil z pohledu rozumu. Zejména Kališ, nadlesní Havlíček či profesor Hartl kladou důraz především na kvalitu člověka, nikoli na jeho národnost (či politické přesvědčení).
Z vyprávění je celou dobu znát, že autor je historikem, a já mu to vůbec nemám za zlé, ba naopak si mne tím získal a mohu jen si jen se slzou v oku představovat, jakou cestou by se moje kariéra vydala, kdybych zůstala na akademické dráze a rozhodla se živit vědou. Jelikož k tomu nedošlo, oceňuji i druhou autorovu stránku, kdy se pouští na pole fikce (a o to víc mne fascinují některé jeho další tituly). To, že se i ve fiktivním příběhu drží faktografie, je něco, za co mu dávám deset hvězd z deseti.
Ač jsem se s autorem osobně setkala na Coniáši (doteď se vzpamatovávám z toho, že Upíra s Düsseldorfu hrál Robert - Peyrac - Hossein), toto literární setkání bylo mým prvním. Pokud bude pokračování o četníkovi Kališovi, tak rozhodně ne posledním.
CITÁT:
Vždyť pro jeden bylo vše, jak má být.
Pro druhý nebylo nic, jak má být.