Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou přehled

24.10.2024

Bože, zase tak nízké hodnocení!
Když jsem psala o divadelnim představení Věc Makropulos, ihned mi naskočilo další nezapomenutené:
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou s Josefem Vinklářem, Reginou Rázlovou, Tatjanou Medveckou a dalšími vynikajícimi herci.
Scéna, kdy Kleito zčernají ruce po dotyku " kamene" je úžasná ( i madame Curie měla popálene ruce).
Zánik Atlantidy je dnes ve světle stále řinčících atomových zbraní vice než aktuálním varováním.
Je to divadelní hra a číst ji bez jevištniho zpracovani je hřích.

PS: Moje generace byla v divadlech jako doma, dnes pro pětičlennou rodinu luxus, nadsazeně, v ceně ojeté Fabie. Škoda.

PPS: A když už jsem ji zmínila, přečtěte si i životopis Marie Curie.

25.02.2022

Varování před jadernou válkou, v němž Atlantidu smete zneužitá třaskavina. Všichni jsou vinni, všechny stihne trest. Pro volbu námětu mám pochopení a politicky angažované umění mi nevadí, potud v pořádku, ovšem esteticky je hra nevýrazná. U Nezvala jsem zvyklá na gejzíry obrazotvornosti — „Atlantida“ se naopak uchyluje k minimalismu až schematismu.

Děj nesou pouhé čtyři postavy, přičemž obě mužské (zlý a hodný bratr) působí archetypálně, dokonce pohádkově. Proč že je to Vladař zlý? Aha, jasně: protože Nezval potřebuje ztvárnit moderního válkylačného zloducha s jaderným arzenálem. Do nebohé postavy tak vtěluje zároveň americký kapitalismus (lenošivost a zchátralost Atlantiďanů zavinil luxus) a fašismus/nacismus (autokracie), aby vytvořil univerzálního komunistického Nepřítele. Asi nemusím dodávat, že to není zrovna recept na životný charakter. Ani „hodný bratr“ Gadeiros nefunguje na základě žádné vnitřní, autonomní logiky. Jako charakter má jediný smysl: kontrastovat s padouchem. Alespoň že ženské postavy prodělávají určitý vývoj.

GADEIROS: Máš tedy sokyni?
HOLKA: A dala bych za ni život, právě tak jako za svého Athéňana. Ani bych byla neřekla, že je možné milovat zároveň předmět své lásky a svou sokyni...

Autor pracuje se zmínkami, které nám o bájném světadílu zanechal Platón (čtyři řeky, deset okresů, Poseidónův kult), a antiku evokuje také občasným hexametrem. Nikdy jsem nečetla drama, v němž by postavy výslovně reflektovaly, jaký zrovna používají výrazový systém („A mluv s ním řečí vázanou!“). To se mi líbilo. Celkově ale myslím, že „Atlantida“ je na Nezvalovy poměry slabé dílo. Syžet není vysloveně nezajímavý, osud postav mi nebyl lhostejný (až do posledního dějství, kdy mě otrávilo, jak se zachovaly k Vladaři), nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že tohle se prostě nepovedlo. Pardon, Nezvale.