Genetická ruleta přehled

05.08.2019

Konečně přečteno. První půlka knihy se mi četla moc dobře – informace pro mě byly nové a vzrušující až děsivé. Jenže v druhé polovině knihy se řada z nich donekonečna opakuje. Ač mám ráda podrobné vysvětlení a když se něco objeví v knize 2x, tak mi to nevadí, pokud je to napsáno jinak a zdůrazní se obtížněji zapamatovatelné skutečnosti, tady už mě to vytáčelo. A jsem přesvědčena, že právě kvůli tomu kniha tady na DK bohužel propadla.

Je to velká škoda, protože jde o nesmírně důležité téma. V knize se dozvíte, co všechno jsou jednotlivci, firmy i politici schopni udělat pro peníze. Ano, hádáte správně - naprosto cokoli, bohužel. A to i za cenu nevratného poškození zdraví lidí, zvířat a celého globálního ekosystému Země. Nejenže ve vztahu ke geneticky modifikovaným organismům bývá jejich škodlivost často zamlčována (jakým způsobem mohou být škodlivé, se dočtete v této knize), ale navíc je legislativa mnohých států pro testování potenciálně škodlivých účinků velmi benevolentní, takže firmy si mohou dělat, co chtějí. Jinými slovy, i když se o škodlivosti např. geneticky modifikované sóji či kukuřice ví, prohlásí se za bezpečnou na základě zastaralých poznatků, zmanipulované či chybné testovací metodiky apod.

Možná si myslíte, že je to všechno jeden velký humbuk. Vědci přece vědí, co dělají... Nenechte se mýlit. Pracuji ve vědě, takže vím, jak nekvalitní výzkum se někteří badatelé snaží publikovat a získat si za něj uznání. Pracuji v oboru, kde nelze zbohatnout, takže nikoho nepodezírám, že tak činí vyloženě ze zištných úmyslů, prostě jsou mnohé práce jen hrozně odfláknuté a obsahují zcela mylné závěry. Dovedu si dost dobře představit, jak to vypadá v oborech, kde se točí velké peníze.

V EU je zakázáno přidávat GMO do potravin, ale není zakázáno krmit jimi zvířata, pěstovat je na zkušebních polích ani dovážet technické produkty s GMO (to může být třeba stelivo pro domácí mazlíčky vyrobené z geneticky modifikované kukuřice - pokud pochází z USA či Kanady, je velká pravděpodobnost, že obsahuje GMO - a třeba i obyčejný prach z takového steliva může vyvolat alergickou reakci, kterou by nevyvolal prach bez GMO).

Knížku bohužel nelze doporučit úplně každému. Chce to minimálně dobrou znalost biologie na gymnaziální úrovni, u starších ročníků pak spíše na úrovni VŠ, vzhledem k tomu, že např. na přelomu 80. a 90. let 20. století se o struktuře DNA, genech, regulaci transkripce, tvorbě bílkovin apod. vědělo tak málo, že např. na gymnáziích se učilo jen absolutní minimum. Anebo si přečíst nějakou učebnici genetiky nebo knihu, kde je vše vysvětleno od začátku. V anotaci se sice píše, že první část je pro "méně zasvěcené čtenáře", ale pokud víte pouze to, že existuje DNA, a tím vaše znalosti genetiky končí, asi nemáte šanci textu porozumět.

I když se třeba nebudete na tuto knihu cítit, doporučuji pátrat po dalších. Já se určitě poohlédnu, protože přece jen už uběhllo pár let od vydání, zejména pak originálu, a ledacos se mohlo změnit. Proč by nás to mělo zajímat? Třeba proto, že až nám zase bude někdo vnucovat transatlantickou dohodu o volném obchodu mezi EU a USA, měli bychom mimo jiné vědět, že tím patrně padne zákaz GMO v EU a že se pak zcela legálně, za naše peníze necháme trávit kukuřicí či bramborami, které nepotřebují postřik, protože geny v nich zabudované si se škůdci poradí samy. Ovšem jak známo, hmyz a další škůdci kulturních plodin jsou obvykle mnohem odolnější než savci včetně člověka – a to se potvrdilo jak v testech některých plodin na zvířatech (jejichž závěry byly nezřídka skartovány a příslušní vědci propuštěni ze zaměstnání) i v reakcích lidí (např. farmářů).