Dobrodružstvá chýrneho piráta, kapitána Singletona přehled

03.10.2023

Mám toho Daniela Defoe opravdu rád. Každá jeho knížka má schopnost strhnout čtenáře, pobavit i zamotat mu hlavu. V patrně jediné ryze dobrodružné novele, které z prostředí pirátů napsal, tomu není jinak. Ač je to příběhem vyprávění celkem krátké, nechybí mu atmosféra, švih, nápad. A nápady, to je Defoe.

První téměř polovina knížky zahrnuje pěší cestu napříč Afrikou. Jelikož Defoe se čísly nikdy moc nezabíral, až mě téměř mrzí, že jsem si dobu Singletonova putování nespočítal. Ještě víc jsem byl okouzlen, jak skvěle Defoe africkou divočinu a dobrodružství s ní spojená napsal. Pro čtenáře 18. století jednoznačně fascinující příběh z jiného světa. Pro čtenáře 19. století nápadná podobnost s příběhy Verna, Haggarda nebo Kiplinga, jako kdyby Defoe znovu předběhl svou dobu.

A vzhledem k tomu, jaký Defoe byl velký filuta (a dovedu si představit, s jakým úsměvem se díval na reakce svých děl) a neznalec Afriky, patrně nepřekvapí, že jeho detailní popisy mě natolik zaujaly, že jsem až díky internetům autorovi s úsměvem zatleskal. Protože podle všeho Danielovy popisy Singletonova putování zapříčinilo dobrodružné i odborné bádání a reálné zkoušení, jak moc přesná novela ve svém popisu je. Většina cest probíhala víc jak sto let od autorovy doby. Věru, že vidím jeho úsměv=o)

Od jedenácté kapitoly ovšem příběh nabere zcela odlišný směr i spád. Pirátské běsnění kapitána Singletona, který by se daleko nedostal, kdyby nenabral na palubu kvakera Williama, ježto se stal skutečným kapitánem. Ač s onou kvakerskou obojakostí, že on nic, on světec. A že se pánům pirátům daří, přes těžkosti s domorodci, stanou se z nich obchodníci. Na závěr se promění ve šťastné poživatele ušetřené renty.

Příběh kapitána Singletona je dobrodružná četba na pár odpolední. Po uběhlých staletích knížka neztratila na atraktivnosti ani pro současného čtenáře, což je velká deviza. Ba naopak, téměř se nezdráhám tvrdit, že i tímto dílkem Defoe předběhl vlastní dobu. Ve své době vyvolal poprask. Jak řečeno, sláva knihy nepřímo zapříčinila zkoumání Afriky. Defoe do příběhu vložil malý Easter Egg, kdy popsal příběh Roberta Knoxe, jehož příběh autora ovlivnil při sepisování Robina Crusoe. Kromě toho, že Defoe nechal svého kapitána křižovat světem cik cak, zavedl kapitána Singletona i k Japonsku, kde se mohl setkat s anglickými hrdiny, kteří dosáhli Severního pólu. "Pár" let před hrdiny jako Shackelton.

Jistě, tohle jsou spíš takové nerdovské poznámky. I z malého díla se dá vyzískat mnoho. A kdyby nic jiného, pak styl Daniela Defoe dovede vyvolat touhu napnout plachty a za zvuků, které vydává velký dřevěné koráb, se vydat vstříc neznámým dobrodružstvím za horizontem. Co víc si od dobrodružné literatury přát?