Dobrodružstvá Čičikova alebo Mŕtve duše přehled
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Dílo, jímž vrcholí tvorba velkého ruského realisty. Líčí dobrodružství Čičikova, zchudlého šlechtice, který přijde na myšlenku získat znovu bohatství nákupem zemřelých nevolníků, z nichž statkáři musí platit daně do příštího sčítání a jichž se proto rádi zbavují. Pro tyto „mrtvé duše“ chce získat zdarma půdu od státu nebo si na ně alespoň vypůjčit. Popis cestování Čičikova za nákupem dává Gogolovi příležitost vykreslit obraz statkářského života nevolnického Ruska. Omezený snílek Manilov, šetrná, malicherná Korobočka, rváč a výtržník Nozdrev, trhač a žrout Sobakevič, děsivý lakomec Pljuškin, to jsou typičtí představitelé „první společenské třídy ve státě“. Ve 2. dílu, několikrát spáleném a dochovaném jen ve zlomcích, pokračoval Gogol v líčení zrůd z prostředí statkářského i úřednického a pokoušel se i o vytvoření kladného typu (Kostanžonglo). Také hrdina Čičikov prožívá mravní přerod. Jeho nový život měl být vylíčen v zamýšleném 3. díle, který nebyl napsán.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1923 , Tatran (Turčiansky sv. Martin)Originální název:
Mertvyje duši, 1842
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dobrodružstvá Čičikova alebo Mŕtve duše. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (60)
(SPOILER)
Na Mrtvé duše jsem se chystal už delší dobu. Z Gogolova díla jsem měl doteď zkušenost jen s Revizorem, který se mi jako kniha a film velmi líbil.
I mrtvé duše řadím k velmi povedenému dílu, jemuž k dokonalosti schází jen malý ždibec. Předem uvádím, že jsem skončil koncem prvního dílu, jelikož z dílu druhého zbyly jen útržky a nedokončená či útržkovitá díla nemám v oblibě. To jen pro úplnost.
Už od úvodu mě kniha chytla. Na začátku jsem měl drobet problém se zorientovat, bylo to jako vhození doprostřed děje. Dlouho to ale netrvalo a začetl jsem se do knihy tak, že jsem se nemohl odpustit. Krásným jazykem psané návštěvy Čičikova u pánů Líbeznického, Psovského a Nozdreva a báby Shánělky mi nedaly se od knihy odtrhnout. Každý řádek jsem hltal a knihu jsem si neskutečně užíval. Od pána Psovského k Plesnivci a poté už za celý obchod dotáhnout. Bál, kde se vše provalilo i konspirace o napoleonovi či povídačky o Pětníkovi... Až potud jsem byl dílem fascinován a kniha jako celek působila velmi dobře.
Kde se mi drobet zkazila nálada byl ne příliš zdařilý konec. Počínaje Čičikovovým úprkem mé čtení ztratilo tempo a řádky jakoby přestaly odsýpat. Celý konec jsem dočítal už jen ze zvědavosti, jestli se dostaví nějaké rozuzlení či nikoliv. Šlo cítit, že autor si nechal otevřená dvířka pro pokračování, kterému se dokončení už nedostalo.
Kniha je psaná skvělým jazykem, popisné části jsou skvostné a i přes skromnou zápletku kniha opravdu nenudí. Satira, jež kritizuje ruskou společnost stejně jako v revizorovi, obzvláště pak úplatnost a hrabivost (celkově vlastně i pokleslou morálku jíž korunu nasazuje karikatura v podobě Nozdreva) tehdejší společnosti, je velice zdařilá. Nedá mi to nesrovnat tyto karikatury carského Ruska s též satirickými výlety páně Broučka, kde když si člověk vezme dvě a dvě dohromady zjistí, že jiný kraj, podobný mrav.
Za posledních dva tucty stránek a tím i pro mou osobu nešťastný konec strhávám jednu hvězdičku. Zároveň ale knihu můžu vřele doporučit.
4/5 85%
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dobrodružstvá Čičikova alebo Mŕtve duše v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 684x |
ve Čtenářské výzvě | 74x |
v Doporučených | 34x |
v Knihotéce | 339x |
v Chystám se číst | 301x |
v Chci si koupit | 51x |
v dalších seznamech | 14x |
Štítky knihy
ruská literatura carské Rusko rozhlasové zpracování společenské romány pikareskní romány člověk a společnost ruské romány hospodářské systémy
Autorovy další knížky
1955 | Mrtvé duše |
2019 | Revizor |
1970 | Petrohradské povídky |
2010 | Ženitba |
1947 | Taras Bulba |
Znáte takový ten pocit radosti ze samotné četby, kdy si užíváte každý slovní obrat, přirovnání či jednoduchý popis, tak přesně takovou radost jsem měl z Gogolova textu, až se hanbím, že takovouto klasiku jsem přečetl až dnes, ale pravdou také je, že před takovými deseti lety bych nejspíše nedocenil všechny vypravěcí postupy a satirické nuance, jež neuniknou zkušenějšímu čtenáři. Jedna z těch knih, které nestárnou a ještě se dobře čtou i dnes.