Dobrý den, Afriko! Expedice Lambaréné přehled

19.09.2022

Petr Bartůněk - vedoucí a lékař expedice
Miloslav Topinka - psycholog výpravy
Josef Vavroušek - navigátor a mechanik
Luboš Kropáček - překladatel a tlumočník
Jiří Plaček - hlavní řidič a mechanik
Klement Kunz - šéfkuchař a zásobovatel
Petr Bárta - novinář
Jiří Stöhr - kameraman a fotograf

Tak tito pánové 1. ledna 1968 v 10:23, vyjeli z pražského Staroměstského náměstí na cestu, která trvala 257 dní, v expediční Tatře 138 6x6 VN tam, kam bych se ani dnes, hlavně dnes neodvážila...
Je to příběh - cesta, která je důkladně popsaná od A až po Z. Tedy od její prvotní myšlenky, po realizaci a vracení se 13. září téhož roku zpět do Prahy...
Kniha se mi velice líbila. Je plná dobrodružství, improvizací, nečekaných situací, které sebou pro členy expedice přináší jak humorné, tak i nepříjemné chvilky...
Ale hlavně je o jednom... O splnění si jednoho úžasného a na první pohled nereálného snu.

12.02.2019

Expedice Lamabaréné. Nebo taky Lambarene. Když se tohle spojení vysloví, co se dnešním lidem, kteří už to nepamatují "naživo", vybaví?? No, naprosté většině mladých asi vůbec nic, některým, spíš těm o něco starším možná stříbřitá TATRA 138 s krabicovitou nástavbou, kterou viděli na nějaké fotce, v dokumentu či naživo v muzeu v Kopřivnici.
Ale o co vlastně šlo? Šlo o partu (tehdy) studentů, dnes vesměs osmdesátiletých starců, pokud jsou tedy ještě naživu, které napadla šlechetná myšlenka v počtu osmi lidí se sebrat, vzít NĚJAKÉ auto a do nitra Afriky, do Lambaréné v Gabonu odvézt zásilku léků do nemocnice, kterou tam založil uprostřed divočiny dr. Albert Schweitzer.
Kniha Petra Bárty vypráví z pohledu přímého účastníka o celé expedici, od jejích počátků. Jak složité bylo v tehdejší době posunout se od prvotního nápadu do stádia, kdy myšlenka začala získávat aspoň hrubé obrysy, jak co se týká zabezpečení materiálního, tak po stránce byrokratické, kdy nejrůznější jednání trvala dlouhé měsíce a dlouho nepřinášela žádné výsledky. Z té materiální stránky je zajímavé třeba to, že původně dostali přislíbeno jet s několika vozy TATRA 805 (dvěma až třemi), ale poté, co jim V Tatře odmítli auta upravit (Tatra neměla zájem na propagaci vozu, který se v té době už nevyráběl a navíc pro daný účel byl dosti nevhodný), se nakonec dostali ke zbrusu novému šasi Tatry 138, na které namontovali nástavbu, která kdysi vznikla jako nějaký prototyp a který po několika letech, kdy byla různě testována, zachránili na poslední chvíli před zabetonováním a další "kariérou" v podobě jakési stavební buňky. Stejně tak není úplně obecně známo, že start expedice byl původně naplánován na 25.12.1967, ale řidič Jiří Plaček při poslední cestě do Prahy před startem někde u Kostelce nad Černými lesy havaroval, auto převrátil a nástavbu dost pošramotil. V Karose se podařilo ji za pár dní opravit a start se tak uskutečnil na Nový rok 1968.

Dále už se kniha věnuje popisu trasy přes Evropu, lodí do Egypta a dále "pouštěmi i pralesy" přes Chartúm, Addis Abebu, výstup na Kilimandžáro, dosti bouřlivým Kongem, kde byli dvakrát zatčeni a jen shodou šťastných náhod je místní vojáci nepostříleli, dále k cíli. Výprava nakonec zásilku léků zdárně předala dceři A. Schweitzera, ovšem nikoli přímo v nemocnici v Lambarene, ale v přístavu Libreville poté, co nebyla (pro její účastníky zcela nepochopitelně) ani po cca měsíci snah a vyjednávání vpuštěna na území Gabonu. Napadlo je, že to není samo sebou, ale pravý důvod tehdy netušili, ten vyšel najevo až po mnoha letech, bylo bylo jím "zřejmě zhoršení československo-gabonských vztahů po incidentu, kdy se jeden z vůdců nevydařeného pokusu o státní převrat v této malé zemi ukryl na našem velvyslanectví v Nairobi a pod diplomatickou rouškou mu byla umožněna emigarace" (zdroj: kniha "Zapomenuté výpravy").
Závěrečná pasáž potom stručně popisuje návrat výpravy domů, kde mezitím došlo k událostem 21.8.1968, aniž by je autor jakkoliv zmínil.
Při čtení dnešním čtenářem je docela zajímavé sledovat několik věcí. Třeba to, že Petr Bárta se vůbec nezmiňuje o dvojici Hanzelka a Zikmund. Jako poradci pro cestu Afikou by přeci byli dokonalí, stejně jako pro průjezd pouští, výstup na Cheopsovu pyramidu či na Kilimandžáro, které H+Z zdolali 20 let předtím jako první Češi (tím spíš, že studenti se setkali třeba i s Ruth Lányovou). Stejně tak jim velmi snadno mohli rozmluvit použití Tatry 805, v té době již byli zpátky ze své druhé cesty Asií. Ovšem smůla, kniha o Lamabaréné vyšla v r. 1971, kdy H+Z byli již tabu. Jakási nejasná narážka na tuto dvojici se tam asi jednou nebo dvakrát objeví, ale jmenovat je? No máme rok 1971, takže chlapci, jestli chcete knihu vydat, tak bez těchto dvou jmen... Bohužel se mi ani v knize "Zapomenuté výpravy" nepodařilo dočíst, jestli se s H+Z skutečně radili. Stejně tak je vidět, že buď pud sebezáchovy nebo cenzura neumožnily Bártovi uvést zmínku o 21. srpnu 1968, o jehož událostech se dozvěděli ve Francii.
I z dnešního pohledu je to velice zajímavé čtení o partě mladých lidí, kteří svůj ideál dovedli až do zdárného konce.