Dojmy z přírody a společnosti / Co život opomíjí přehled
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43958/bmid_dojmy-z-prirody-a-spolecnosti-co-zi-qZk-43958.jpg
4
11
11
Tento svazek zachycuje dva významné soubory povídek Josefa Karla Šlejhara, charakteristického, výrazného českého prozaika ideově zakotveného v generaci devadesátých let 19. století, signatáře provolání České moderny, realisty progresivního ražení naturalistického. Jeho pohled, v němž základním principem společnosti i přírody je zlo, obnažuje lidskou psychiku do poloh podvědomých a pudových, a na druhé straně až mystických. Tento autorův nelehko probojovaný výraz představujeme v procesu jeho vzniku zachycením textových variant.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dojmy z přírody a společnosti / Co život opomíjí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dojmy z přírody a společnosti / Co život opomíjí v seznamech
| v Přečtených | 10x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 7x |
| v Chystám se číst | 7x |
Část díla
- Chorá jabloň 1890
- Dva okamžiky 1886
- Had 1886
- Havran
- Hodiny 1887
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Šlejhar bez debaty disponoval velice barvitým jazykem, který se výborně hodil k navození požadované atmosféry. Vzhledem k tomu, že prakticky ve všech povídkách se věnuje lidské krutosti a bezcitnosti, je ta atmosféra mrazivá jako u E. A. Poea. Bohužel ale není schopen svůj styl měnit, takže to, co je plně funkční u navození atmosféry, selhává tam, kde je třeba vyprávět nějaký příběh a posunout děj.
Proto přitažlivost textu výrazně klesá s jeho rostoucí délkou. Také skutečnost, že v podstatě všechny povídky jsou monotematické, vede postupně k tomu, že pointa je zřetelná už po několika stránkách a člověk ztrácí chuť číst dál.
Pro mě jediná schůdná cesta, jak se prokousat celým titulem, bylo prokládat vždy po několika povídkách četbu knihou jiného žánru.
A proč je Kuře melancholik takřka kultovní záležitost a dostalo se i do povinné četby, to je pro mě záhadou. V tomto souboru jsou věci mnohem povedenější (Ptáče, Ryzka, Chorá Jabloň nebo trochu netypické Můj štědrý večer či Ještě ne...).