Doktor Sax přehled

07.05.2023

(SPOILER) K Jacku Kerouacovi mám rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě jeho dílo odjakživa přitahuje, na druhou stranu ale ještě nikdy moje setkání s Kerouacem neskončilo nadšením. Kdysi jsem víceméně bez obtíží přečetl jeho asi nejznámější knihu Na cestě, ke které mám spíše neutrální postoj. Vzápětí jsem se pokusil přečíst Dharmové tuláky a Knihu snů, ke kterým už jsem si cestu vůbec nenašel a odložil jsem je. (Což se mi příliš často nestává. 2 ze 3 případů, na které si vzpomenu, jsou právě Kerouacovi zmíněné knihy.) Po delší době teď zkouším Doktora Saxe, na kterého mě nalákala anotace a obálka nového vydání nakladatelství Argo. Po předchozích zkušenostech jsem neměl přehnaná očekávání, přesto jsem knihu dočetl jen s vypětím sil a neodnesl si z ní prakticky nic.

Respektuji každého, kdo dokáže najít krásu v Kerouacově proudu vědomí a jeho zprozaičtěné básni. Mix vzpomínek na dětství, snů a nočních můr a fantaskního příběhu o Doktoru Saxovi, Hadovi, hraběti Conduovi a dalších nadpřirozených/mystických postavách byl pro mě až příliš nesourodý, aby mi dal ze čtení komplexní zážitek. Autobiografická část za mě nefunguje vůbec. Kerouac tu popisuje vesměs banální příhody (např. dětskou hru zdramatizovanou na desítky stran). Z této každodennosti vyčnívají snad jen vzpomínky na velkou povodeň řeky Merrimack, která zaplavila část jeho rodného Lowellu. V této části ale nacházím řadu sporných momentů. Jako třeba když píše o utopeném kamarádovi a vzápětí si přeje, aby povodeň zatopila ještě více domů a on nemusel do školy. (Jen pro pořádek, tyto vzpomínky se nevztahují k ranému dětství, v době povodně bylo Kerouacovi 14 let). Dále zde vzpomíná na všechny členy rodiny, kamarády a známé z dětství, kteří mají ovšem pozměněná jména a všichni se tu objevují epizodicky, takže zorientovat se v zástupu jmen necharakterizovaných postav bylo prakticky nemožné. Chaosu kolem postav nepřidává ani vrstvení místopisných názvů. Autobiografická část tak působí jako něco, co by o svém životě mohl napsat každý z nás a mělo by to význam tak akorát pro nás samotné a pro naše nejbližší okolí. Nerozumím tomu, co může nabídnout odcizenému čtenáři.

Linie kolem Doktora Saxe je slibnější, ale trpí podobnými neduhy. Z příběhu se opět dozvídáme nesourodé fragmenty, vystupují desítky zaměnitelných postav. Výjimkou je snad jen titulní Doktor Sax, který sice vystupuje často, ale většinou pouze prolétá kolem, chichotá se a číhá někde v povzdálí. Jeho motivace a charakter zůstávají otazné a ani finále (které nezapře inspiraci aztéckými mýty a fakt, že Kerouac knihu napsal v Mexico City) na tom nic moc nezmění.

Nakonec ještě jednou - můj obdiv má každý, kdo Doktora Saxe dočetl a dokázal si z něj něco odnést. Částečně oceňuji způsob, jakým je kniha napsaná a nevadí mi, když je ke čtení potřeba většího soustředění nebo dohledávání kontextu k obsahu. Zároveň si ale nemyslím, že kontext této knihy je natolik zajímavý, aby opodstatnil její existenci. Kerouac se údajně v jednom z dopisů Allenu Ginsbergovi přiznal, že Doktora Saxe napsal bez přestávky k zamyšlení, když byl zhulený trávou. Aniž bych chtěl být škodolibý, musím přiznat, že na výsledku je to skutečně poznat. Tak zase někdy, Jacku.

29.04.2023

velice zvláštní kniha. Jacku mě moc nebrala teda, ale kdo jsem já...