Doktor Živago přehled
Boris Leonidovič Pasternak
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420708/bmid_doktor-zivago-mqJ-420708.jpg
4
682
682
Tento snad nejslavnější román ruské literatury 20. století vyšel poprvé r. 1957 v Itálii, až r. 1988 v SSSR a u nás oficiálně r. 1990. Pasternakovi (1890–1960) byla r. 1958 udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout. Román zachycuje mezníky života Jurije Živaga, spojené s významnými událostmi v Rusku: revoluce 1905, 1. světová válka, rok 1917, porevoluční vývoj. Mísí se s lyrickým líčením osobních vztahů i úvahami o smyslu života a umění; milostné peripetie Jurije, Toňi a Lary jsou děsivé i nádherné zároveň. Velkou roli sehrává osudovost, která vstupuje do životů postav a vzájemně je propojuje.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
Доктор Живаго (Doktor Živago), 1957
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Doktor Živago. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (132)
Čo k slávnej knižke dodať? Je to asi to čo som očakával, prehnane básnické opisy, ale hlavne dianie v Rusku, názory inteligencia a obyčajných ľudí, vidina slobody.. a potom láska k žene, hlavne k Larise, detailné poznanie pomerov a prírody, dá sa povedať, užíval som si čítanie, i keď s nutnými prestávkami, ked už toho bolo moc. V každom prípade nebanujem, mám čo doháňať s nobelovkami!!!
Další ultraslavný román, který mě relativně zklamal. Je to text velmi nevyvážený. Má skvěle napsané pasáže, které hltám po desítkách stran a velmi špatně napsané pasáže, kde na každé stránce tiše trpím. Síla tohoto románu je ve vyobrazení milostných vztahů. Také oplývá spoustou popisů přírody, často v krásných, originálních a trefných básnických metaforách. (Láska k ženě a láska k Rusku, to jsou autorova témata.) Pak je toho v něm ale spousta dalšího, kde autor tak silný není. Zejména popisy revolučních událostí a válečných operací jsou většinou nudné a působí často i odbytě. Slouží jen k popisu kontextu, do něhož jsou zasazeny milostné vztahy. Po románu je rozeseto pár úvahových pasáží o povaze bolševismu, které jsou docela trefné, ale na svou dobu mi nepřijdou světoborné. (Už ve 30. letech psali jiní velmi kriticky o sovětském Rusku.) V první části (zhruba prvních 100 stran) je představeno mnoho desítek postav, které později zmizí. Nechápu, proč tam jsou. Absolutně jsem se neorientoval, kdo je kdo. (Na internetu lze najít grafické znázornění vztahů postav v tomto románu, pro zasmání! Zajímalo by mě, jestli se v tom někdo orientuje.) Postupně vykrystalizuje hlavní osa příběhu, dva milostné vztahy doktora Živaga, v němž drtivá většina těch postav nehraje žádnou roli. Na co jsem úplně alergický je, když text působí nedůvěryhodně - schematicky. Např. autor "potřebuje", aby nějaká postava odvyprávěla svůj životní příběh. Naváže to např. na praní prádla (to je úplně jedno, na co, nemá to žádnou vnitřní logiku!). Takže naprosto mimo kontext celého příběhu, out of nowhere, najednou vybalí rozhovor dvou postav u řeky, kde se jedna té druhé zeptá: "Kde ses naučil tak dobře prát?" A následuje životní příběh... Nechci být zlý, ale v tomto románu je skutečně celá řada pasáží, které by mohly posloužit jako učebnicové příklady, jak se nemá psát próza. Pak jsou tam naopak ty silné dramatické scény ze života Jurije s Larou v Jurjatinu a Varykinu, to je těžiště románu a to je dobré. Ale toho balastu okolo! Naprosto souhlasím s engelmarem, že Nobelovku dostal určitě spíš z politických důvodů než díky literárním kvalitám tohoto díla. Žádnému dobrému příteli bych nemohl s čistým svědomím doporučit, aby si tento román přečetl. Dobrý překlad Jana Zábrany, hezká čeština.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Doktor Živago v seznamech
| v Právě čtených | 24x |
| v Přečtených | 953x |
| ve Čtenářské výzvě | 90x |
| v Doporučených | 92x |
| v Mé knihovně | 498x |
| v Chystám se číst | 562x |
| v Chci si koupit | 74x |
| v dalších seznamech | 26x |
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Rusko zfilmováno 20. století milostné romány carské Rusko Sovětský svaz ruská revoluce občanská válka Rudá armádaAutorovy další knížky
| 2005 |  Doktor Živago |
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 2001 | Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
| 1987 |  Na křídlech revoluce |
| 1989 | Hvězdný déšť |
Dobrá kniha, kterou bych nedoporučil dobrému příteli. S Doktorem Živago mě pojí osobní příběh. Knihu mi urputně doporučoval knihkupec, ke kterému jsem pravidelně chodil. Když jsem ji nechtěl koupit, nakonec mi ji daroval. O patnáct let později jsem se konečně dostal k jejímu přečtení.
Přečetl jsem už mnohé knihy, které považuji za knihy pomalé. Řadím mezi ně Bílou velrybu, Suttree, Annu Kareninu. Navzdory svému rozsahu a často meditativnímu tempu, se jedná o knihy konzistentně zajímavé. Až si dovolím říct, že v nich nebylo nudného odstavce. Oproti tomu je Doktor Živago svojí kvalitou nesourodý. V knize vystupuje množství postav, které nemají žádný další význam. Autor ve vyprávění přeskakuje, až jsem se v ději ztrácel. Někde je popis velmi strohý, úsečný, jindy zase rozvláčný.
Přes uvedené nelehkosti, kvůli kterým bych s doporučením váhal, se jedná o knihu zajímavou. Ukazuje osud člověka ve vleku a víru dějin. Jurij Živago žije v časech únorové a říjnové revoluce, válečných událostí. Toto téma je o sto let později znovu aktuální - válka na Ukrajině. Pohnuté osudy Rusů i Ukrajinců. Prostý člověk reagující na chaos kolem. A navíc zápasící se vším, s čím se jednotlivec potýká bez ohledu na přízeň či nepřízeň časů: láska, vztahy, děti, umění, nejistota ohledně správnosti svého směřování. Právě kvůli těmto nestárnoucím otázkám román stojí za přečtení.
Podobně jako jiné velké knihy i Doktor Živago nastavuje čtenáři zrcadlo a ponouká ho, aby se sám sebe ptal a hledal odpovědi, zda žije, jak by si přál. Zdá má odvahu a nachází v sobě sílu slyšet hlas svého niterního volání.
Do dvou třetin je čtení namáhavé. V poslední třetině je čtenář odměněn. Knihu završují básně, které Jurij Živago během života sepsal. Odráží jeho životní prožitky, zklamání, selhání. Jejich sílu ocení ten, kdo román přečetl a s úhlavním hrdinou jeho strasti prožil.