Palác zrady přehled

04.08.2024

Tahle špionážní série mě hluboce emočně zasáhla. Stejně jako Dominika miluju ruskou kulturu, ruské umění (Čajkovskij a literatura od Puškina až po Pelevina) a ruskou kuchyni. Co však nesnáším je jejich neskutečně prohnilý a devastující politický režim. Asi proto je mi tato série tak blízká a asi proto mě až takhle moc zasáhla. Vše ještě podporuje fakt, že jsem se zamiloval do hlavní hrdinky, provokativní, svůdně krásné, výbušné, ale velice citově založené Dominiky, která uvnitř sebe cítí k ruské zemi stejný rozpor, jako cítím já.

Zjuganov je bestiálně krutý a nedůvěřivý a Putin správně nevypočitatelný a ziskuchtivý. Na druhé straně Nate je podobně citově založený jako Dominika (řeší také své vlastní citové rozpory), je citlivý a sebeobětavý, Gable správně jízlivý a vtipný a Benford velice zkušený a cílevědomý.

Špionážní zápletky ještě vhodně doplňuje nějaká ta romantika, která začala v prvním dílu, ale ještě se vystupňovala v dílu druhém. Četl jsem už poměrně dost špionážních románů, mezi veliké představitele řadím např. R. Ludluma, jehož romány mám strašně rád, nicméně knihy J. Matthewse se mi hluboce vryly do mé čtenářské duše. Musím přiznat, že od této série jsem opravdu nečekal, jak hluboce vyždímá mé emoční já. Ty pocity se střídají jak na běžícím pásu - radost, štěstí, zhnusení, znechucení, zase štěstí atd. Do toho navíc vše probíhá v neustálém napětí a v překvapivých zvratech.

A na závěr se ještě krátce vyjádřím k těch kulinářským záležitostem autora. V prvním dílu jsem kvitoval jejich originalitu, na nic takového jsem dosud ve špionážním románu nenarazil. Ve druhém dílu jsem se ale tak strašně moc vžil do děje, že ty kulinářské úryvky mě pouze zdržovaly od dalších citových zážitků z děje.

14.04.2024

(SPOILER) Psát komentář ke knize, které dáte 3 hvězdičky, je vždycky nejobtížnější. Je jednoduché knihu vychválit nebo zcela ztrhat, ale co psát o knize, která vás ani nenadchla, ani neurazila.
Příběh nebyl špatný, místy byl i docela napínavý, zejména ve chvílích, kdy se Dominika dostala do nejvyšších kruhů. Mělo to nicméně jisté rušivé elementy. Trochu jsem podezíral autora, že si tím realizuje nějaké své fantazie. Dominika se podezřele často ocitá spoře oděná, neboť ji buď roztrhají šaty, nebo se kvůli misi musí svléknout. Současně Nathanielovi padá k nohám každá krásná dívka v okolí. Tyto podivnosti působily dost podivně a příběh rušily.
Závěrem zmíním totéž, co v komentáři u prvního dílu, neboť tím zřejmě trpí celá série - autor je bývalý agent a v knize je přítomna snaha o realističnost, kterou ale sráží již výše nastíněná béčkovitá dokonalost postav. Je to, jako kdybyste se snažili Jamese Bonda podat realisticky - vyjde vám z toho dokonalý agent ubitý byrokracií a nebude to bavit vůbec nikoho.