Donské povídky přehled
Michail Alexandrovič Šolochov
Kniha je souborem povídek z oblasti Donu, které popisují charakterové vlastnosti a chování donských kozáků. Šolochov ve všech jeho dílech také velmi barvitě popisuje oblečení donských kozáků, jejich nářečí a v neposlední řadě krajinu v oblasti Donu. Šolochov ve svých povídkách vyjadřuje svůj postoj k revoluci, přičemž v jeho díle ani jednou není ústřední postavou, jež by stála proti Revoluci, mladý člověk. Šolochov sahá do nejžhavějšího středu událostí, nevyhýbá se ničemu, ani hrůze, ani strachu a už vůbec ne smrti. Líčí skutečnost bez příkras a zamlčování. Důkazem toho všeho je většina jeho povídek.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1967 , Mladá frontaOriginální název:
Rannije rasskazy, 1925
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Donské povídky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
I když se odmyslí to propagandistické zaměření, pořád jde o formálně a stylisticky hezky napsané dobové příběhy.
Tak tohle byl absolutní masakr. Chladné příběhy z dob nám vzdálené nás nutí zamyslet se nad tím, do jaké míry nás vůbec politika ovlivňuje. Šolochov se zaměřuje na osudy venkovanů, které rozděluje jejich vztah k Říjnové revoluci. Kdysi milí sousedé se stali ze dne na den nepřáteli a dialog rázem nahrazuje kudla.
Něco tak drsného jsem dlouho nečetl. Povídka Červotočina mě obzvlášť dostala na kolena tím, jak byl její konec absolutně nepředvídatelný. Nebo respektive předvídatelný byl, ale člověk si jej nechtěl připustit.
Donské povídky doporučuji přečíst všemi deseti!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Donské povídky v seznamech
| v Přečtených | 38x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 15x |
| v Chystám se číst | 10x |
Autorovy další knížky
| 1960 |  Osud člověka |
| 1952 |  Tichý Don |
| 1950 | Rozrušená země |
| 1962 | Azurová step |
| 1967 | Donské povídky |
Šolochov píše krásně:
"Noc nehorázně nahromadila tmu v uličkách, v sadech a ve stepi. Vítr se s loupežnickým hvízdáním hnal po ulicích, třásl holými stromy spoutanými mrazem, drze nahlížel pod střechy stavení, načepýřeným vrabcům cuchal ve spánku peří a nechával je ve snách vzpomínat na červnové parno, na zralou třešni, omytou jitřní rosou, na hnojné larvy a jiné lahůdky, o kterých se nám lidem nikdy nezdá ani v zimních nocích."
Škoda jen, že svůj talent dal do služeb takové zhůvěřilosti.
Všechny povídky jsou jako přes kopírák. Sice na malém prostoru dokáže dokonale zachytit atmosféru a jeho postavy jsou jako živé, nicméně všichni boháči jsou šupáci a všichni chudáci dokonalí čestňáci, kteří s Leninových obrázkem v záňadří a v srdci jdou přes všechna protivenství vstříc zářivé komunistické budoucnosti.
Fuj.