Dopisy sv. Františka Saleského I. část přehled

22.10.2018

„V rozhovorech neztrácejte klid kvůli všemu, co vám lidé říkají a činí. Je-li to dobré, máte za to chválit Pána. Je-li to špatné, posloužíte Pánu, když od toho odvrátíte své srdce bez projevu překvapení a podráždění, od okamžiku, kdy nemáte dost vlivu abyste zabránila špatnému mluvení těm, kteří tak chtějí mluvit a mluvili by ještě hůř, kdybyste se snažila jim v tom zabránit. Když tak děláte, zůstanete nevinná mezi syčícími hady, nenasáknete jedem ani v kontaktu s jedovatými jazyky.“

František Saleský je světec, který předběhl svoji dobu. V oblasti, ve které se pohyboval, dominoval kalvinismus ve své nejortodoxnější podobě. Také v katolické církvi rigorismus kvetl, ale – možná této tendenci trochu „natruc“? - propagoval biskup František cestu vlídnosti, ohleduplnosti a dosažitelných cílů.
Tato sbírka dopisů je určena ženám, žijícím mimo řeholní službu. Neukazuje tak jeho teologii v celém spektru jeho postojů, ale vidíme dost na to, abychom si dokázali udělat představu. A nezbývá než obdivovat. Já si rád všímal jeho důrazu na to, že každý člověk má svůj význam v Božím plánu, že každý má svoje povolání, každý může být užitečný svým specifickým způsobem, na svém místě. A že každý má svou hodnotu. Že zkrátka není malých rolí :-)
To je tak osvěžující pohled! Vždyť i dnes se kolikrát neubráníme tomu, strukturovat si církev na jednotlivé úrovně. Řeholník je víc než oblát, farář víc než jáhen, laik je někde na okraji jako pasivní příjemce... Toto dělení jako by František neuznával a je tak povzbuzením i pro naši věřící veřejnost.

Z Františkových názorů mě zaujalo, jak nadřazuje vnitřní prožívání nad rituály a předpisy. Lásku a ne pravidla. Milosrdenství a ne oběť. Když nemůžete klečet, tak seďte, píše těhotné ženě. Když neudržíte pozornost půl hodiny, meditujte jen čtvrt. Ne, paní, když jste nemocná, postit se nemusíte. A tak dále. Dnes možná jasné věci, ale ve své době malá revoluce.
Zvláštní potěšení mně působila podobnost Františkova učení s myšlenkami Terezky z Lisieux (příbuznost těchto dvou osobností má pro mě osobní význam) - zejména ve snaze být příjemný k okolí, neprosazováním sebe, zaměřením se na nutnou přítomnost lásky v každodenním konání. A veselost! Vždyť „světec, který je smutný – to je smutný svatý.“

A mnohé rady, které svým duchovní dcerám udílel, mají vyloženě obecnou platnost. I pro nevěřícího člověka v 21. století: „Každý den trochu čtěte.“