Draci zimní noci přehled

14.02.2021

Druhý díl kronik ze světa DragonLance byl o něco slabší než díl předchozí. Připomínám, že jde vlastně o dobrodružství Dungeons and Dragons přepsané do knižní podoby. Bohužel příběh v této části nepřinesl tolik zajímavých věcí jako v předchozím díle. Spíš jsem měl pocit, že se to tak trochu vleče a postavy stále jen putují, bez nějakých větších činů.

Navýšil se nám tu i počet postav a to si myslím, také nepůsobí dobře. Čtenář potřebuje živé postavy (nikoliv archetypy), k nimž může cítit nějaké emoce. A to se v tomto počtu a malém prostoru na scéně ani nedá. Kladem postav je ale to, že hodně z nich si opravdu zapamatujete, díky jejich výraznosti. Bohužel jsou výrazní každý jen v jedné své vlastnosti. Čestnost u Sturma, zvědavost u Tase atd.

Největší slabinou knihy je ale to, že silně pokulhává ve vyprávěcím stylu. Místo napínavého vyprávění dobrodružných příhod, čtete spíše popis jednotlivých událostí. Tam, kde má být napětí, humor, smutek, se nedostavuje nic. Jenom si přečtete o tom, že postavy jsou smutné, vystrašené atd.

Pořád je to ale čisté fantasy, takže hlavně díky žánru pro mě stále dobrá kniha.

19.07.2019

Knihu jsem poprvé četl v 15-ti letech, nyní jsem ji znovu přečetl ve svých 33. Kdysi na mě zapůsobila jako klasické fantasy, nyní vidím, že je to špatně napsaný brak.

V polovině 80´ let ještě na světe nebylo moc Tolkienovsky laděných fanatsy (jestli vůbec nějaké) a Kroniky hojně kopírují a využívají šablonu Pána Prstenů, takže zde máme hrdiny, kteří pro něco putují, aby odvrátili válku, máme zde neschopnost vygradovat děj (netýká se napínavého závěru) a totálně vynechané akční scény.

Hrdinové jsou totálně generičtí, což bývá vždy na škodu, ale zde se nějakým zázrakem - snad díky své přehnané archetypálnosti, která je dovedená do dokonalosti a z které je vytěženo maximum - povedlo stvořit skutečně zapamatovatelné a silné postavy, kdy většina z nich (Kitiara, Tanis, Raistlin, Karamon, Sturm) jsou dnes již přinejmenším zaslouženě legendární.

Trapné bylo jen vyvrcholení Sturmova osudu a také líné tempo knihy, kde se nic moc zajímavého nedělo. Plusem je jako vždy postava Raistlina, který se zde sice moc nevyskytoval, ale geniální aura jeho charakteru to celé táhne nahoru.