Vláda Ištaru přehled

21.06.2022

Ani se mi nechce věřit, že kniha, která vyšla před téměř dvaceti lety, zde ještě nemá ani jediný komentář. No - jdeme to změnit.

První "povídka" je vlastně písní, které po svém přeložení přichází o rýmy (byly vlastně v originále nějaké?) a není ani moc poutavá, nebo zajímavá....vlastně je dost otrava to číst a zabírá navíc až obludné množství stra. Další tři povídky jsou na tom lépe. Obsahují nejednoznačné charaktery a dostaví se i prvek napětí a zvědavosti z vývoje děje a to zejména v povídce "Skřetovo Přání", kdy sledujeme osudy mladičkého šotka, který byl nucen naučit se žít sám v lese, aby se skryl před lidmi, kteří v té době šotky a další "méněcenné" rasy lovili a zabíjeli. Časem kolem sebe vytvoří velmi nepravděpodobnou družinu složenou ze skřeta, minotaura a elfího mága - prostě rasy ,které nemají potenciál spolu vyjít, avšak šotek věří v jejich dobrosrdečnost a soudržnost. Tohle bylo vážně zajímavé a napínavé sledovat.

Druhá polovina knihy je už úplně o ničem. Ani nevím, o čem povídky měly být. Dle mého se jednalo o regulérní odpad, který se prostě hodil k naplnění knihy. Dřív se ještě příběhy z Dragonlance hodně prodávaly a nebylo třeba řešit kvalitu. Z téhle úmornosti nevybočuje ani poslední povídka od legendární dvojice Weis - Hickman.

Tentokráte rozhodně slabší kus z tohoto světa, který vlastně o slabé kusy tak úplně nouzi nemá.