Dřevěná dědina přehled
František Hečko
Románová kronika oravské vesnice od května 1945 až do současnosti. Pavo od Šechnárů, mladý chalupník, navrátivší se z koncentračního tábora a přicházející jako první do rodné vsi s jasnou představou socialisace venkova, je ústřední postavou a hybnou silou všech dějových událostí. Jejich hlavním motivem je cesta slovenských vesničanů od dřevěných chalup a zaostalého způsobu života náboženského tmářství a selské zatvrzelosti až k elektrifikaci a třetímu typu JZD. Mění se vědomí lidí a nastupuje přesvědčení, že každý slušný, pracovitý a nesobecký člověk se musí dříve nebo později zapojit do společného díla - budování socialismu.... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 1953 , Československý spisovatelOriginální název:
Drevená dedina, 1953
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dřevěná dědina. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Děj knihy dost vyjadřuje dobu, v níž ji autor napsal. Jde o dobu politických procesů, přičemž zde jsou nastíněny vztahy na tehdejším venkově. Přesto se mi Ptáčníkovo nebo Řezáčovo dílo líbilo víc.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1952 -
Státní cena za literaturu
(próza)
Kniha Dřevěná dědina v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 17x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 31x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Slovensko, Slovenská republika venkov kolektivizace
Autorovy další knížky
1960 | Červené víno |
1986 | Drevená dedina |
1982 | Červené víno 1 |
1959 | Svatá tma |
2001 | Červené víno 1 (1. a 2. časť) |
Prečítala som 1. vydanie z r. 1953. Musela som po internete hľadať staré výrazy ako napr. záčin, palesáky, nemce - bolo toho veľa, čomu som už nerozumela. Neľutujem. Podľa rozprávania pamätníkov tej doby, autor príliš neprikrášľoval. Dokonca na začiatku knihy som neverila, že to prešlo cenzúrou, takú ostrú kritiku som v tejto tzv. tendenčnej knihe naozaj nečakala. Ani na konci kniha nie je príliš sladká, odráža ako realitu tak i naivitu presvedčených komunistov:
príklad zo str. 565-566 (téma je združstevnenie dobytka, schôdza prípravného výboru) Ondro Zoba: " - ale ja sa nebudem dívať, ako mi nejaký družstevný blázon katuje moje hovädá!"
Štefan Jandek Zobu poteší: "... Ja sa od svojich neodlúčim - i keď budú v družstve, predsa len budú moje..."
- "To je rúče slovo," prisvedčí predseda, "a tak by mali hovoriť aj ostatní gazdovia."
- "Veď by vraveli, keby mali družstvo v rukách," sprieči sa Matej Pjontek - "ale kto mu je na čele? Domkári, troškári, polštvrtkári z Mrzáčky a štvrtkári z Dolného konca!"
- "A Jožko Grajciar?" - opýta sa zlostne Pavo od Múčiny // občianskym menom Pavol Zoba//
- "To je jeden! Ale ostatní... Robotníci z píly nám majú rozkazovať? Zeme nie sú dosky... Ondra Zobu ste vytisli..."