Drobná potěšení přehled

29.06.2023

Recenzia na túto knihu sa mi píše nesmierne ťažko a premýšľam, kde vlastne začať. Do knihy som išiel s tým, že sa bude jednať o spoločenskú beletriu s filozoficko-náboženským presahom. Veľmi som sa mýlil. Celá kniha je písaná dosť zvláštne. Je to taký mix denníku, novinových výstrižkov, detektívky a prekvapivo aj so štipkou rád starých materí. Autorka sa rozhodla spojiť tému veľkej vlakovej tragédie s témou nepoškvrneného počatia a za mňa sa jej to nepodarilo. Bolo cítiť, že je to dosť nasilu.
Za hlavný problém knihy považujem fakt, že väčšinu času som sa pri čítaní nudil. Dej je extrémne pomalý, od určitého bodu prakticky úplne predvídateľný. Kniha sa venuje okrem vyššie spomínaných tém aj téme manželstva, slobodných matiek a lesbickej lásky. Človek by očakával, že keď už je dej tak pomalý, tak aspoň sa jednotlivým témam povenuje hlbšie a čitateľ bude mať možnosť precítiť spoločenskú atmosféru 60. rokov v Anglicku. Žiaľ, ani toto sa autorke nepodarilo.
Postavy v knihe sú vykreslené celkom dobre, problém je však v tom, že sú strašne nezaujímavé. Sú to typy postáv, ktoré si čitateľ na dlho nezapamätá, nevytvorí si k nim vzťah a ich konanie je miestami trochu nelogické. Čo sa však autorke vydarilo a za čo dávam knihe plusové body je dobré vykreslenie ťaživej atmosféry bežného dňa osoby, ktorá sa pohybuje na hranici depresie. Ďalším pozitívom Drobných potešení je, že vzťahy medzi postavami sa budujú postupne a pôsobia tak realisticky. Pridávam ešte drobné plus za naozaj krásnu obálku.
Suma sumarum autorka písať nepochybne vie, ale myslím si, že si odhryzla väčšie sústo, než bola schopná prehltnúť. Knihu Drobná potěšení teda nemôžem odporučiť s čistým svedomím, myslím si však, že si na našom trhu nájde svojich fanúšikov.

13.05.2023

V množství knih vydaných ročně v naší republice se tahle nenápadná kniha asi ztratí, a to je škoda. Nejde o strhující příběh, navíc děj se odehrává v Anglii v 60. letech, ale přesto je to zajímavé čtení. (Určitě k němu přispěl i kvalitní překlad, i když hned na s. 14 jsem narazila na špatnou shodu podmětu s přísudkem, ale to je opravdu detail.) A to zdaleka nemám na mysli pouze ono důkazní řízení ohledně případné partenogeneze, mnohem zajímavější mi připadá život hlavní hrdinky, Jean Swinneyové.
Na tehdejší poměry emancipovaná žena, zaměstnaná v redakci místního časopisu, která žije život druhé dcery - té, která se nevdala a která proto pečuje o stárnoucí, poměrně rozmazlenou matku. Nudný život, bez vyhlídky na vlastní rodinu či na kariérní postup, ale Clare Chambersová dokáže tuhle nezáživnost a stereotyp podat velmi čtivě, aspoň pro mne. A potom se objeví něco, co tento pravidelný rytmus pomalu mění a dává životu čtyřicetileté novinářky jiný, nadějeplný směr.
Líbí se mi vsuvky pro hospodyňky; jednu se chystám v dohledné době vyzkoušet. A mile mě překvapil i závěr knihy - čtenáři si vlastně mohou vybrat, podle toho, zda patří do skupiny pesimistů či optimistů . . .