Druhá cesta kolem světa přehled

30.05.2019

Bon Voyage! V úvodu druhé plavby se James Cook upřímně omlouvá za spisovatelské nedostatky a slabé vzdělání, ačkoli to považuji za zbytečnou skromnost, protože i po téhle stránce je druhá plavba lepší než ta předchozí. Už díky tomu, že Cook hojně cituje Horáce, se nedá říct, že by mu chybělo velmi široké vzdělání. Nevím, že by se v moderní literatuře objevovaly latinské či jiné citáty. Důležité však je jak probíhala druhá kapitánova cesta kolem světa, tentokrát na dvou lodích - Resolutionu, které sám velel, a Adventuře, jíž velel Furneaux.

James Cook hojně využívá zápisu zeměpisných souřadnic, což běžného čtenáře patrně příliš nenadchne. Což se ovšem nedá říct o zažitých dobrodružstvích. Při prakticky první bouři se obě lodě ztratily sobě navzájem a posádky se setkaly až po návratu do Anglie. A tak s Cookem znovu navštívíme Tahiti, setkání s některými známými tvářemi, ale také Velikonoční ostrov, Nový Zéland a jižní pól, k němuž Jamese dodává: "Nebezpečí, do kterého se badatel dostane při pobřeží tohoto neznámého ledového moře, je tak ohromné, že mohu směle tvrditi, že nikdo nepronikne dále, než jsem pronikl já, a že země na jihu nikdy nebudou prozkoumány." Není nouze o humorné okamžiky, ale i ty smutné, napínavé na moři i na souši, setkání s domorodci nejrůznějších povah a morálky a z toho plynoucí události. Stále mě fascinuje Cookův lidský přístup, kdy děla a zbraně používá na případné zastrašení a zdráhá se jich používat přímo proti domorodcům. Nově objevené ostrovy a ostrůvky pojmenované i po členech posádky, otravy jídlem, boj s počasím...bylo by toho příliš, co vypíchnout. Nakonec jen snad poslední kapitánova věta shrnující, že podobné podniky byly a jsou věcí nebezpečnou, neboť "za celou tuto druhou cestu ztratili jsme jen 4 lidi na Resolutionu."