Dubliňané přehled
James Joyce
Dubliňané (anglicky Dubliners) je sbírka črt a krátkých povídek Jamese Joyce, poprvé publikovaná v roce 1914 v nakladatelství Grant Richards. Skládá se z patnácti povídek, líčících naturalisticky život dublinské střední třídy na počátku 20. století. Do češtiny byla kniha přeložena poprvé v roce 1933 Josefem Hrůšou, poté v roce 1959 Zdeňkem Urbánkem a v roce 1988 Aloysem Skoumalem (Skoumalův překlad vyšel znovu v roce 1990 a Urbánkův v roce 2000 spolu se Skoumalovým překladem Joyceova Portrétu umělce v jinošských letech). Kniha byla psána v době vrcholu irského nacionalismu, kdy národní uvědomění bouřilo a kdy se v Irsku střetávalo mnoho různých myšlenek a kulturních vlivů. Ústředním motivem všech Joyceových povídek je epifanie - moment, kdy postavy pochopí samy sebe. Některé z postav Dubliňanů mají také epizodní úlohu v Odysseovi (např. Lenehan a Corley, Tom Kernan, Čmuchal Flynn, Martin Cunningham, M´Coy a Robert Doran). Několik povídek Joyce do této sbírky nakonec nezařadil a zpravidla je posléze sám zničil. Součástí Dubliňanů měla být například také povídka Dublinský den pana Blooma, která byla nakonec přepracována do románu Odysseus. Původní verze této povídky se ale nedochovala. Tři úvodní povídky cyklu jsou vyprávěny dětským vypravěčem v ich-formě. Od čtvrté povídky je děj prezentován v er-formě a protagonisté jsou také čím dál starší. Jednotlivé povídky obsahují mnoho prolínajících se motivů či jen obratů a vět. Poslední povídka, Nebožtíci (The Dead) je spíše novela, jakési shrnutí myšlenek a motivů celého cyklu. Některé povídky jsou spíše črtami, jejich děj je velmi jednoduchý, často alegorický. Stylisticky i formálně se kniha od ostatních Joyceových děl velmi liší, ještě nepřísluší k modernismu, nýbrž spíše k naturalismu. Téměř vůbec zde není použit proud vědomí. Konec povídek je zpravidla otevřený.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dubliňané. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (27)
Ja tomu fakt nerozumiem, prečo má Joyce vždy toľko odmietavých komentárov a také nízke hodnotenia na tomto serveri. Resp., ja tomu hlavne nechcem rozumieť. Príde mi to ako nejaké umelé anti-snobstvo. Pri tom Joyce, minimálne do jeho poslednej knihy, bol všetko len nie snob, aj z umeleckého hľadiska. Dubliners sú úžasní, v podstate len Penziónu a Brectanovemu dnu chýbajú nejaké väčšie, nadčasové parametre. Neboztici by mohli byt máličko kratší, ale nebol to nejaký zásadný nedostatok. Niektoré poviedky sú až úzkostlivo dojímavé. Len to tam nie je všetko vystavené na podnose, nasvietené reflektorom uprostred prázdnej miestnosti. Joyce sa vždy spoliehal na schopnosti čitateľa, a za to som mu vďačný. V estetike sa občas používa termín "mužská lyrika", keď je pod rezervovaným, vecným nánosom ukrytý emocionálny svet, ktorý nechce byť všetkým na očiach. To veľmi dobre charakterizuje túto knihu.
Mnohé povídky z této knihy (vlastně většina z nich) jsou velmi silné - často jako bodnutí do srdce.. Méně náročné čtení, než Odysseus, ale mnohem smutnější. Z některých jsem měl opravdu depresi a rezonovaly ve mě ještě dlouho - obzvlášť Arábie, z té mám nepříjemný pocit dosud..
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dubliňané v seznamech
v Právě čtených | 11x |
v Přečtených | 296x |
ve Čtenářské výzvě | 30x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 182x |
v Chystám se číst | 100x |
v Chci si koupit | 15x |
v dalších seznamech | 1x |
Část díla
Arábie
1914
Břečťanový den ve spolkové klubovně / Památný den v zasedací síni
1914
Dva kumpáni / Dva frajeři
1914
Evelina
1914
Hlína
1914
Autorovy další knížky
1993 | Odysseus |
1983 | Portrét umělce v jinošských letech |
1999 | Dubliners / Dubliňané (5 povídek) |
1974 | Kočka a čert |
1996 | Anna Livia Plurabella |
Drobné a ponejvíce nevýznamné epizody z fádního a poměrně omezeného života obyvatel Dublinu - dětí, mladíků, dospěláků (z těch jde hlavně o neúspěšné zkrachovance, zoufalce) ze začátku 20. století. Z většiny příběhů prosvítá výrazný sociálně-kritický tón. Překvapivé jsou i motivy technického rozvoje, např. počínajícího motorizmu v povídce Po závodě. Z ní je i nadčasový postřeh: "Rychlý pohyb prostorem člověka povznáší, stejně tak věhlas, stejně tak peníze."