Duch ateismu: Úvod do spirituality bez boha přehled

20.07.2021

Vzhledem k tomu, že náš národ bývá občas označován za národ ateistů (a podle mého názoru je to sice v té obecnosti zjednodušené tvrzení, ale přesto je v tom více pravdy než v popírání toho), je docela zvláštní, že tato kniha byla u nás vydána až tak poměrně dlouho po jejím vydání v originále (rok 2006). Je to pravděpodobně způsobeno přístupem k tématu, který je značně odlišný od "nových ateistů" (zmiňovaných výše v popisu knihy), jejichž kritičnost k náboženství je velmi razantní. André Comte-Sponville se zaměřuje víc než na náboženství spíše na výpovědi o svém prožívání a promýšlení ateismu, jakkoliv se přitom nutně vyjadřuje i o náboženské víře.

Comte-Sponville je autorem, který dokáže obtížně sdělitelné prožitky a myšlenky podat mimořádně srozumitelným způsobem, takže navzdory tomu, že pojednává o niterných prožitcích nebo předkládá zásadní filosofické úvahy, nejde o texty, nad nimiž by se čtenář musel dohadovat, jak to autor vlastně skutečně myslí. To u knih tohoto zaměření není vůbec samozřejmé, jde spíše o vzácnou výjimku. Vše je řečeno na malé ploše útlé knihy a to bez únavného opakování, kterým se někteří autoři snad snaží čtenářům pomoci nepozapomenout na souvislost s již dříve uvedeným. Ani to není samozřejmé. Čitelnost a čtivost knihy byla zachována zásluhou mimořádně zdařilého překladu Hany Fořtové - náleží jí za to můj obdiv a dík.

Autor navíc své myšlenky, včetně těch polemických, dokáže sdělit se vzácně vyrovnaným respektem k postojům jiných, aniž by přitom sklouzl k póze neupřímné úcty k nim nebo dokonce k přezíravé shovívavosti. Z celé knihy vyzařuje nejen autorova hluboká znalost odlišných či příbuzných názorů, ale také ochota interpretovat tyto postoje skutečně tak, jak jim rozumějí samotní jejich nositelé.