Dům mezi větrem a řekou přehled
Věroslav Mertl
V životě člověka nastávají občas chvíle, kdy zatouží vrátit se do kraje svého dětství, znovu se setkat s místy a lidmi, kteří mu byli drazí, nebo alespoň se vzpomínkami na ně. Tak je tomu i u hrdiny Mertlova románu Josefa Bernase. Když se jeho osobní život dostane do bezvýchodné situace, zdá se mu, že jediným světlým bodem je rodná vesnice Jaktař. Odjíždí proto na týden do svého rodiště, kde chce spolu se světem dětství nalézt i ztracenou životní rovnováhu. Setká se tu sice s mnoha postavami, které si pamatuje z mládí, s kamarády, i s atmosférou, již si tolikrát vybavoval, objeví však i bolestná tajemství a otevřené rány minulosti. Jeho pobyt v Jaktaři nakonec provázejí konflikty s místními obyvateli, pro které se stává nevítaným vetřelcem. Na otázku, zda Bernasova návštěva Jaktaře splnila svůj účel, i na mnoho dalších autor odpovědi spíše jen naznačuje. Vnímavý čtenář, jemuž Mertl podmanivým vypravěčským stylem podává nelehký vnitřní zápas hrdiny a s hlubokým pochopením líčí spletitost osudů obyvatel vesničky, jistě podle své povahy a životní zkušenosti nalezne odpověď vlastní.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dům mezi větrem a řekou. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dům mezi větrem a řekou v seznamech
v Přečtených | 7x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 7x |
Štítky knihy
česká literatura dětství rodný kraj vesnice
Autorovy další knížky
1986 | Pád jasnovidce |
2001 | Hřbitov snů |
2005 | Kruhy pod očima: Druhá kniha deníků, esejů a rozhovorů (1994-2004) |
1978 | Dům mezi větrem a řekou |
2008 | Šustot smrti |
Mně to přišlo hodně depresivní a ne-lidské. Jako jo, beru, že autor si chtěl zavzpomínat, ale spousta situací je podána podle mne zbytečně černě a navíc jim chybí - jak to říct - pochopení pro člověka. Tohle je přesně ten typ humanistické prózy, kde je člověk až na posledním místě. Tedy skutečný, obyčejný člověk, se všemi jeho klady i zápory, jak je tomu u každého z nás. Ačkoliv se sem tam text otře o víru, o Bohu zde není ani slovo, přitom na vesnicích lidé chodí a chodili i za komunistů do kostela běžně. Chybí té knize láska - je sice vidět, že autor měl rád tatínka, ale už ne lidi z té vesnice, hlavní postava nemá ráda svou ženu, vytváří zbytečné provokace. Prostě mi u té knihy chyběl empatičtější vhled a popisy postav a situací, a také nějaké to pozitivno či naděje.