Dům na úskalí přehled

předevčírem

Pro mě tentokrát trochu slabší Hercule, který neurazí ani úplně nenadchne. První cca třetina mě příliš nebavila, pak už mě děj vtáhl a zhltla jsem knihu jedním dechem.
Užívám si, když jsem až do konce totálně zmatená, kdo by mohl být pachatelem. Tady jsem to tak nějak tušila už od začátku, i když jsem samozřejmě nevěděla přesně proč a jak. Má domněnka se mi v ději postupně potvrzovala a ke konci jsem už trochu i tušila motiv.
Celkově hodnotím jako příjemně strávené dva večery, ale úplný top to tentokrát nebyl.

14.12.2024

Eh bien, je nutno uznat, ačkoli je zatím pouze náhodně ochutnávání, že příběhy Hercule Poirota jsou vynikající záležitost. Seriálové zpracování s Davidem Suchetem nepočítám. Legendární a nesmrtelné je stejně jako knižní předloha. A tak jsem se při sobotě nechal v tomto případě uhranout Domem na úskalí, kdy Hercule tak trochu je, ale spíš není na odpočinku. Jedinečné šedé buňky mozkové.

Náramně vydařené dialogy, jednotlivé postavy a Poirot pobíhající mezi důkazy v doprovodu Hastingse, který opět příběh vypráví. Věřil jsem si, že celkem solidně sleduju stopy. Dokud mě Christie nevyvedla z omylu, neboť divadlo odehrávající se v chátrajícím domě bylo zápletkou mnohem komplikovanější, než bych se nadál. Ba co víc, ve svém důsledku bylo rozřešení přímo šokující. I po sto letech.

Nechyběl ani vstřícný anglický humor. Ať už se jednalo o závěrečné naplnění Poirotovi (i čtenářovi) zvědavosti, spočívající v touze vědět důvod nadhodnocené ceny za obraz. A nebo následující, opravdu bravurní, pošťuchování chudáka Hastingse, kterým je prakticky každý čtenář:

"Poirote," řekl jsem, "přemýšlel jsem."
"To je cvičení hodné obdivu, příteli. Pokračujte v něm."

"Mon cher, vy vždycky správně reagujete na nesprávném místě."

Přemýšlel jsem, pokračoval a správně reagoval na nesprávném místě, stejně jako byly mé instinkty (téměř) pokaždé mylné=o)