Dům paní Kláry přehled
Péter Nádas
Výbor z povídek maďarského prozaika, dramatika a esejisty Pétera Nádase. Prozaická prvotina, skvělá novela Bible, je nevšední literárně psychologická studie o všudypřítomnosti strachu, který v 50 letech zachvacoval – a křivil – děti komunistických prominentů žijících v chráněných čtvrtích budínských kopců, i o lživosti a vyčpělosti komunistických idejí, které se při střetu s tíživou skutečností rozpadaly v prach. Podobnému tématu, tedy vnímání absurdit a groteskní ubohosti života v 50. letech očima pozorného dětského pozorovatele, jsou věnovány i povídky Zeď a Sanyika, opět zasazené do čtvrti vyhrazené komunistickým pohlavárům. S jistým časovým odstupem se protikladem vyprázdněné mrtvé ideologie a prostého lidského bytí, žitého naplno, zabývá Nádas v plasticky propracované novele Dům paní Kláry, kde jej zachytil na konfrontaci vyhaslé komunistické intelektuálky a její nekomplikované, živočišné služky. V povídce Zahradník se autor politickému náboji vyhnul a podal v ní jímavý obraz dětského zármutku nad ztrátou matky, kdežto v bravurní próze Mínótauros předvedl Nádas svou schopnost absurdního pojetí skutečnosti.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2003 , Mladá frontaOriginální název:
Minotaurus, 1979
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dům paní Kláry. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Vybráno pro ČV, asi jsem se v tom ztratila. Trochu v tom byl Proces i Zámek a všechno, asi proto vyhrál cenu Franze Kafky. Ve všech příbězích jsem byla ztracená, páté přes deváté a vlastně se člověk nic nedozvěděl. Hlubší smysl mi asi ušel.
Bylo to zvláštní, bylo to depresivní, umřelo tam zvířátko a poslední povídka Mínótauros byla hodně divná - celejch 20 stran byl jeden odstavec, těžko se to četlo, ale ono i ty ostatní povídky nebyly lehký na čtení. Asi ne nadarmo dostal autor cenu Franze Kafky. Aspoň se mi knížka hodí do výzvy, ale čtení nelituju, člověk si má rozšiřovat obzory.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dům paní Kláry v seznamech
v Přečtených | 10x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 18x |
Štítky knihy
Část díla
- Beránek 1967
- Bible 1962
- Dům paní Kláry 1967
- Mínótauros 1970
- Sanyika 1965
Autorovy další knížky
1999 | Kniha pamětí |
2003 | Dům paní Kláry |
2014 | Konec jedné ságy |
2009 | Paralelné príbehy I. - III. (komplet) |
1999 | Hamlet je slobodný |
Péter Nádas (*1942), nositel Ceny Franze Kafky (2003), patří k nejvýznamnějším poválečným maďarským spisovatelům, vedle třeba Magdy Szabóové, Pétera Esterházyho, Tibora Déryho, Györgyho Spiróa, Istvána Örkényho, Lászla Krasznahorkaie, Ádáma Bodora, Györgyho Konráda, Sándora Máraie či Imre Kertésze (zatím jediného maďarského nositele Nobelovy ceny za literaturu). Od Nádase u nás vyšel jeho slavný monumentální román Kniha pamětí a kratší román Konec jedné ságy, já jsem si teď konečně přečetl výbor z próz Dům paní Kláry. Obsahuje celkem sedm textů ze 60. let, jimiž Nádas vstoupil do literatury a hned se značným ohlasem.
Už jako dvacetiletý na sebe upozornil brilantní psychologickou novelou Bible, v níž se, podobně jako v dalších povídkách výboru Zeď a Sanyika, inspiroval svým dětstvím v rodině prominentních komunistů, žijících v chráněných čtvrtích budínských kopců. Nádherná jímavá povídka Zahradník vypráví o muži zlomeném žalem po smrti milované manželky a jeho malém synkovi. Beránek, věnovaný Ladislavu Fuksovi, se odehrává v jedné osadě, kde obyvatelé nevraží na samotářského pana Rótha, který jako Žid prošel koncentrákem a spravuje místní park. Novela Dům paní Kláry vypráví o staré vyhaslé komunistické intelektuálce, sepisující své paměti, a její mladé hospodyni, kterou svádí mladíček ze sousedství. V jednolitém textovém proudu povídky Mínótaurus pojímá Nádas skutečnost v žánru absurdního divadla; tato poslední povídka výboru se mi jako jediná příliš nelíbila a nezaujala mě, ostatní ale byly skvělé, navíc když si uvědomíme, jak mladý byl autor, když je psal – jsou vyzrálé, přesvědčivé, výborně napsané a i na malé ploše jdou do hloubky...
(Mmch strašně se mi líbí ta minimalistická obálka Jiřího Troskova.)