Dům z mlhy přehled

02.08.2020

(SPOILER) Tato kniha je prostě taková nic moc. Hlavně příběh není moc uvěřitelný a hned anotace na obálce je zavádějící. Autor v ní zmiňuje příběhy dvou postav - vdovy Marcely a Roberta - a uvádí, že ona "se mu snaží důvěřovat a pomoci mu, ale aniž to tuší, její váhavost spojená s opatrností hraje ve vztahu mezi nimi roli". V první řadě se ptám, v jakém vztahu, proboha? Oba protagonisté se za celou knihu spolu vidí doslova jen jednou jedinkrát (!), a to na kafi v restauraci, kde bezďák Robert horečně počítá, za kolik peněz si Marcela objedná, aby to měl jak zaplatit. Vedou spolu celkem bezduchou konverzaci plnou klišé sraček (viz "Když je člověk sám, není nic. Jen osamělá figurka na šachovnici!"), na jejímž konci se nepochopitelně přímočarý a "odvážný" Robert přizná ke své životní prohře, díky níž skončil na ulici ... pochopitelně ne svou vinou, ale řízením neblahého osudu. I hovno. Vyhodili ho sice z práce, jasně, je to blbé, ale to, že má všechny prachy prohrát gemblením v kasinu, k tomu už ho nikdo nenutil, no ne?!! Na konci hodinového rozhovoru, který nikam nevedl, se rozloučili a šli si svou cestou. Tečka. Tady veškerý "vztah" končí, protože se až do konce knihy už nesejdou. Jeho skolí zápal plic a ona doma vzdychá a "vidí Roberta neustále před očima, nemůže ho dostat z hlavy". Na to, že je to šedesátiletá vdova, co má mít už rozum, se "zblbla" setsakra rychle. Jo, zapomněla jsem uvést Robertovu nemoc, prolínající se celým příběhem, která není ani tak soucit vyvolávající jako otravná. Jo, zápal plic a trochu náběh na anginu pectoris. Výsledek? Úmrtí na konci sfouknuté na třech řádcích. "Jé, ahoj Robine, jak je?" "Jdu si lehnout, je mi blbě!" O několik hodin později: "Ty vole, on umřel!" Jakože, pardon? A to kde je nějaká gradace nebo předesílání nebo aspoň naznačení, že se to má vyvíjet tímhle směrem? Nebo to byl momentální nápad autora zkusit ze čtenáře vyždímat slzičky? Nestalo se. Suma sumárum nuda, sem tam docela dobrý dialog. Ale soucit s Robertem ani trochu - fakt nemůžu cítit lítost k někomu, kdo všechny prachy prohraje jako gembler, a pak ještě rozprodá majetek a to, co za to shrábne, jde zase protočit na automatech. Omlouvám se, ale ne ....