Dvacet šest krásných let přehled

04.10.2021

Milé vzpomínání na žití s Vladislavem Vančurou odkrývá i zdroje inspirace ke spisovatelovým dílům. Pouť časem, který přinášel radosti, těžkosti i podnětná seznámení, žel končí jeho smrtí.

25.02.2021

Velmi roztomilé vzpomínání. Už samotný název, zejména slovo "krásných" vymezuje úhel pohledu, jak jinak by mohla na svoji celoživotní lásku, na svůj idol, na svého manžela a otce jejich dítěte vzpomínat milující žena? Ono by to mohlo být sladkobolné a sentimentální vzpomínání. Ale není. A v tom je právě síla této knížky. Paní Ludmila píše osobitě, s určitou dávkou humoru, ale zároveň i pochopení, empatie - myslím, že dnešním feministkám by se to ale nelíbilo. Ta bezvýhradnost a jistá podřízenost muži (i když měla svoji lékařskou praxi) je přeci jen něco, co dnešní gender nemá rád. Tady je to ozvěna časů, kdy to bylo jinak, a přitom to bylo důstojné. Mimochodem ona sama k tomu píše, když vzpomíná na své mládí na začátku 20. století: "Ženská emancipace tenkrát chodila ve slušivě naškrobené zástěrce a bylo dokonce žádoucí, aby byla ozdobena i vlastnoruční výšivkou".
Je až paradoxní, že právě vzpomínky této ženy jsou jedním z mála pramenů k osobnímu životu Vladislava Vančury. Ten toho o osobě mnoho nikdy neřekl ani nenapsal. Díky tomuto vyprávění absolvujeme návštěvy K. Teigeho, rozverné silvestry u Ivana Olbrachta v Krči nebo návštěvu u téhož Olbrachta v Koločavě, dozvíme se nejrůznější historky z jejich společného života i společenského ovzduší na Zbraslavi (včetně legendární "rozmarné" plovárny), a velmi intenzivně prožijeme strach z "návštěv" Gestapa, které jsou již předzvěstí tragického konce.
Zkrátka, díky Vám, paní Ludmilo. Za všechno.