Dvě pojednání o vládě přehled

08.09.2024

Než začnu komentoval samotný Lockuv spis chtěl bych se zastavit u předmluvy pana Krejčího, ten tuto předmluvu napsal v květnu 1989, takže je pochopitelné, že ještě "nepřevlékl kabát". Jeho kritika Lockova konceptu, který údajně neuvědomoval dopady buržoazie( čtěte zlé buržoazie). Jak je známo známo, již od dob Hayekových: “If socialists understood economics they wouldn't be socialists.
Abych však autora předmluvu pouze nehanil souhlasím s ním v tom, že samotná Lockova politická koncepce, postrádá jakékoliv empirické základy, ač je Locke považován za predstavile tohoto filosofického směru.
Další věci, která mě přičtení trochu štvala, je Lockův důraz na přirozenost, což souvisí s nedostatkem empirického základu, který jsem zmínil již předtím. To mu že Locke odvozuje od toho, že Locke odvozuje od přirozeného stavu - stavu absolutního svobody a koncepu vlastnictví, lidská potažmo politická práva je přelomové a brilantní, avšak já zkrátka nemohu věřit té koncepci přirozenosti. Locke například tvrdí, že člověk je v přirozeném stavu dokonale svobodný, ale nemůže usměrnit sám a ani předvést vlastníci svého života na někoho jiného. Proč? Protože Bůh. Takže celá Lockova teorie nemá žádný sekulární základní a tím pádem je v sekulární společnosti naprosto nevalidní. Což je taková hnidopiška poznámka. Uznávám, jelikož musíme hodnotit myšlenky Druhého pojednání v historickém kontextu doby ve kterém vzniklo, stejně s tím mám však ten samý problém, argumentaci vágními pojmy, jako přirozenost. Například v kapitole O PREOGATIVĚ Locke uvádí: ,,Kde moc zákonodárná a výkonná jsou v různých rukou (jako je tomu ve všech umírněných monarchiích a dobře uspořádaných vládách), tam dobro společnosti vyžaduje, aby některé věci byly ponechány rozvážnosti toho, kdo má výkonnou moc. Protože totiž zákonodárci nejsou s to předvídat a opatřit zákony vše, co může být užitečné spo- lečenství, vykonavatel zákonů, který má moc ve svých rukou, má ji podle obecného zákona přiroze- ného užít pro dobro společnosti v mnoha mnoha případech, kde pozitivní zákon nedal žádnou směrnici, dokud se legislativa nemůže náležitě shromáždit, aby to opatřila. Je mnoho věcí, jež zákon nemůže nikterak opatřit, a ty musí být nutně ponechány rozvážnosti toho, kdo má ve svých rukou výkonnou moc, aby jím byly zařízeny tak, jak budou veřejné dobro a veřejný prospěch vyžadovat."
Kde mého závěru nic jako veřejné dobro či veřejný prospěch neexistuje, veřejné dobro je dle mého názoru eufemismus prosazení sobeckého zájmu většiny, toto není v žádném případě kritika demokracie, ale konstatování faktu, proto je v tomto jediném ohledu sympatičtější Hobbesova koncepce války všech proti všem. Občanská vláda válku totiž podle mě totiž stavu války nezamezuje, pouze ho tranformuje do formy Politics.
Každopádně Locka jako zakladele liberalismu pokládám za jeden z nejdůležitějších vlivů ve formování mých pohledů na svět.

07.06.2024

Druhé pojednání o vládě je dílo génia, které musí číst každá generace. Řadí se po bok Hobbesova Leviathana, Platónovy Ústavy nebo Aristotelovy Politiky a říká nám něco zásadního k tomu, čím je, nebo spíše má být naše republika a demokracie. Něco z Lockových argumentů zestárlo, avšak nezestaralo.

Ústřední myšlenky okolo přirozených práv člověka jsou nadčasové. Předpoklad, že člověk má přirozené právo na svou svobodu, život a majetek, nelze "dokázat", lze to pouze přijmout nebo odmítnout. John Locke tento předpoklad domýšlí do důsledků a domýšlí, co to znamená pro politickou moc a její omezení.

Zákonná vláda stojí na souhlasu těch, jimž je vládnuto - ne však pouze lidu, ale i jednotlivců. Lockovo Pojednání je logické a přesvědčivé a není divu, že položilo základy politického liberalismu, který fakticky změnil svět. Je ale docela smutné, jak do pozadí se Locke postupně dostal a kam se naše politické systémy a „liberální“ strany zatoulaly.