Dvě prosy přehled

02.02.2017

Četl jsem jenom Kalvárii, neboť jsem ji měl povinnou, a času na všechny knihy v seznamu mám málo. Měl jsem chvilku chuť přečíst si i Kompensaci, jen abych věděl, jestli druhá postava, která se příběhem „pronudí“ (jak píše doktor Špirit), je také takový nesympatický skličující čurák, a hlavně jestli k němu okolí přistupuje jinak. Je mi totiž zatěžko představit si tohodle Vodseďálkova nadčlověka v prostředí reálném, ale shodou okolností to je přesně to místo, kam se ho autor rozhodl násilně vecpat. A říkám sice násilně, ale nemíním v tom slově ani trochu hanlivosti, neboť přítomnost reálií socialismu v Čechách je jako šmirgl papír k bavlněnému romantickému protagonistovi, takže ve finále je próza zajímavě nacupovaným (tzn. ne zcela rozcupovaným, pro vysvětlení tohoto novotvaru) příběhem. Vytváří to zvláštní napětí a přidává možnou symbolistní interpretaci. Nakonec se ani snad nelze zlobit na ženské postavy, které se proti všemu rozumu zblázní do bezcharakterního, nihilistického ducha potlačené svobody, neboť je pro ně ve finále destruktivní. Přesto nechci hodnotit lépe. Nemám totiž rád tyhle bohem zatracené postavy, ať už reprezentují cokoliv.