Dvě růže 2.díl přehled
Vlasta Javořická
Druhá část románu z českého maloměstského prostředí se odehrává ve stínu událostí 1. světové války a završuje životní zápletky dvou nevlastních sester. Adoptivní dcera maloměstského úředníka žije do svých čtyř let obklopena láskou rodičů, po narození mladší dcery se však dostává okamžitě do pozice trpěného vetřelce. Výchova obou dívek je naprosto odlišná, mladší vlastní dcera je hýčkána a všechny její rozmary jsou pro okolí zákonem, zatímco starší Zdenka je vystavena neustálým výtkám a šikanování. V dospělosti se stále výrazněji projevuje rozdílná povaha i výchova, z mladší Zorky se díky rodičům stal plytký sobecký tvor, který neváhá pro okamžitý rozmar ničit klid a štěstí lidí ve svém okolí. S krutou samozřejmostí cílevědomě zničí sestřinu životní lásku a odloudí jí milovaného muže, za něhož se sama provdá. Osud však po čase spravedlivě zasáhne a zklidní bouři v životě těch, které nešetrné jednání rozmazlené dívky málem zničilo.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dvě růže 2.díl. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Ako som písala pri prvej časti, ide o veľmi pekný príbeh zo začiatku 20. storočia. V tejto druhej časti sa zavŕši dejová línia oboch dcér vychovávaných v jednej rodine, no pastorkyňa - ako to už býva - je vždy až tá druhá. Druhú časť treba čítať až po prečítaní prvej, lebo by ste nevedeli o čom to je. Je to len pretrhnutý príbeh vydaný v dvoch knihách.
Príbeh pokojne dajte čítať -násť ročným. Je to príbeh poučný, roztomilý a z časti aktuálny aj dnes.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dvě růže 2.díl v seznamech
v Přečtených | 22x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 3x |
Autorovy další knížky
2009 | Granáty |
1998 | Námluvy |
2006 | Můj život 1. a 2. díl |
2005 | Bez lásky |
2001 | Na Veveřím gruntě |
Druhý díl navazuje dějově na první, co vše se událo ,jak dopadne nešťastná Zdeňka a jaký čeká osud zlomyslnou Zoru. Líbila se mě na konci zpověď Viktora Roubíčka : "Jako dvě růže jste rostly na jednom keři a já nenasyta obě utrhl ,žel jednu jsem nešťastně zranil a druhá mi v rukou uvadla." Druhý díl příběhů dvou růží Zdeňky a Zorky se mě líbil víc a jak píše modranka ,je to příběh poučný .