Dvě století v životě pozorovatele přehled
Jiří Grygar
Už jako devítiletý sdělil Jiří Grygar svým rodičům, že by chtěl být hvězdářem. Už tehdy ho fascinovalo, že existují způsoby, jak se něco dozvědět o povaze věcí, kterých se nemůžeme dotýkat a ani je nějak ovlivnit v jejich počínání. Ale můžeme je pozorovat na dálku, pozorování pečlivě zaznamenávat a pak přemýšlet, co se dá z kombinace poznatků dozvědět o povaze a vývoji vesmíru. Jeho přání stát se hvězdářem se po určitých peripetiích splnilo. Teď se ve své autobiografii věnuje popisu světa lidí, se kterými se během svého života setkal a kteří ovlivnili nejen jeho pozoruhodnou astronomickou kariéru, ale i jeho osobní život. RNDr. Jiří Grygar, CSc. (1936) vystudoval fyziku na PřF MU v Brně a astronomii na MFF UK v Praze. Po promoci nastoupil do Stelárního oddělení Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově, kde se zabýval výzkumem zákrytových dvojhvězd. Později působil ve Fyzikálním ústavu ČSAV/AV ČR. V roce 1996 získal cenu Kalinga, kterou uděluje UNESCO za popularizaci vědy. Veřejnosti je znám jako autor řady populárních a vzdělávacích knih o vesmíru a zejména jako průvodce televizním seriálem Okna vesmíru dokořán.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dvě století v životě pozorovatele. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dvě století v životě pozorovatele v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1989 | Okna vesmíru dokořán |
1997 | Vesmír, jaký je |
1979 | Vesmír |
2001 | O vědě a víře |
1990 | Čím drží svět pohromadě |
Jakkoli si nesmírně vážím Jiřího Grygara pro jeho odborné znalosti i občanské postoje, tato kniha mě poněkud zklamala. Čekala jsem, že se dozvím víc o okolnostech a podrobnostech dlouhé řady objevů v astronomii a astrofyzice v posledních desetiletích, jichž byl buď přímým účastníkem nebo alespoň fundovaným pozorovatelem, ale těchto pasáží v knize mnoho není. Jde hlavně o jeho vzpomínky na mládí, kariéru a seznam mnoha osobností, se kterými se během svého života setkal, nebo se nějakým způsobem vztahují k jeho profesi. Těch jmen, doplněných ještě daty narození a případně smrti, je skutečně až příliš a nepřispívají zrovna ke čtivosti textu. Jestliže po této stránce srovnávám tyto memoáry se vzpomínkami Otty Wichterleho, vychází z toho Wichterle určitě líp. Na posledních asi sto stránkách je ještě uveden výčet osob, zemřelých zhruba v posledním desetiletí. Výběr zahrnuje nejen vědce, ale třeba i dirigenty, literáty, horolezce, fotbalisty atd., včetně britské královny. Pohnutky, které vedly autora k začlenění tohoto seznamu do knihy, mi unikají.