Einsteinův vesmír přehled

12.05.2020

Přijít na chuť kvantové mechanice na základě četby portrétu vědce osobou, která není nijak vědecky činná a už vůbec ne nadaná, je vskutku zvláštní. Díky této knížce mám slušnou sbírku tématických knih od astrofyziky po schrodingerovu kočku.

11.01.2018

„Na počátku Bůh řekl…“
... sem si prosím doplňte osm složitých parciálních diferenciálních rovnic známých jako „Maxwellovy rovnice“ a poté uzavřete ...
„… a bylo světlo.“

Nikdy mě asi nepřestane udivovat, jak tenká (místy neznatelná, prostupující) je hranice mezi vědou a uměním ... protože to, co je spojuje ... je lidská fantazie...
Tuhle hranici sleduji dost pozorně, protože právě na oné tenké a „děravé“ příčce mezi nimi najdete „prostor“, který obě oblasti prolíná ...tam někde najdete filozofii (ta mi je nejbližší) ... je důvodem, proč bedlivě sleduji jak prostor umění, tak ten druhý, kde vládne věda ... a hlavně, velice bedlivě sleduji onu sotva znatelnou hranici mezi nimi ... v dnešní době přesycené informacemi, je to možná prostor, kde se dá na chvíli zastavit a v klidu popřemýšlet ... utřídit si myšlenky ... dát úvahám jednoduchý? směr ... nebo přivát nějaký ten vítr do plachet :-) ...

Albert Einstein byl nesmírně složitá osobnost ... a pro mě nesmírně zajímavá osobnost (on se dost často toulal právě v tomhle „meziprotostoru“ , kde v klidu nabíral vítr do svých plachet ... nebo jinak řečeno ... intuitivně pronikal do říše abstraktního myšlení ... a filozofie mu byla jedním z průvodců :-).

„Tím, že se od víry odvrátil, poprvé odmítl nemyslící autoritu, což byl jeden z celoživotních rysů jeho osobnosti. Již nikdy slepě nepřijal za směrodatné tvrzení nějaké autority. Přestože došel k názoru, že biblická náboženská tradice je s vědou neslučitelná, byl také přesvědčen, že vesmír obsahuje celé světy, jež leží mimo dosah vědy, a že bychom si měli být vždy vědomi hranic vědeckého poznání a lidského myšlení.“

V době, kdy Einstein žil, došlo k jednomu ze zásadních obratů (pokud byste byli filozof, řekli byste epistemologický posun :-)), ... jak filozofové, tak vědci si začali uvědomovat, jak principiální je odlišnost mezi lidským světem běžné zkušenosti a mikrosvětem subatomární fyziky. Věda předchozího století přistupovala k přírodě jako k neproblematickému předmětu měřitelných vlastností, jenže ... svět se v určitých rozměrech od lidského světa zkušenosti prostě dost zásadně liší ... vzdaluje se „zdravému rozumu“ ... najednou už hmota není tím, čím se zdála být :-) ... a nehovoříme tu o jen tak nějakém pozvolném posunu v uvažování ... ale o tom, že představy o skutečnosti znamenaly naprostý zlom ve struktuře celé vědy ...

... vědu potkala úplná a totální změna ... zatímco v 19.století si vědec sám sebe chápe jako nezávislého pozorovatele a tak velice zřetelně odděluje poznávající subjekt a vnější realitu ... bum ... v století 20. museli vědci tenhle postoj prostě opustit ... a přehodnotit pojetí poznávajícího subjektu ... ale i možností jeho poznání ... protože objektem našeho poznávání není už příroda sama ... ale příroda, vystavená našim prostředkům a metodám zkoumání ...

Díky panu Kaku za Váš text, se kterým je schopný držet krok i takový laik jako jsem třeba já ... nezbývá než poděkovat za takové knihy :-).