Eliášovo křeslo přehled
Igor Štiks
Román o síle osudu, válce a hledání. Román o Richardu Richterovi, který se v roce 1992 rozhodne vrátit z Paříže do rodné Vídně, aby překonal tvůrčí i životní krizi. V matčině bytě objeví zápisník z roku 1941, ze kterého se dozví o jistém Jacobu Schneiderovi. Zápisky vznikly necelý měsíc před Richardovým narozením a nedlouho před matčinou smrtí. Richter se vydává hledat svého domnělého otce do válkou zmítaného Sarajeva. Během krátkého pobytu ve válečné zóně prožije nejkrásnější okamžiky svého života. Jenže osudu člověk neuteče. A tak i Richter podobně jako hrdina řeckých dramat prožije skutečnou tragédii. Román Eliášovo křeslo byl několikrát oceněn, mimo jiné i jako nejlepší chorvatský román roku 2006.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Mladá frontaOriginální název:
Eliahova stolica, 2006
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Eliášovo křeslo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Napínavé pátrání po vlastní minulosti a osudech předků. Osudová láska uprostřed válečného Sarajeva. A nakonec šokující zjištění, že všechno je jinak. Strhující čtení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Eliášovo křeslo v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 11x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
...už od první stránky autor vehementně upozorňuje na to, že se "něco" stane a až se to stane, tak to bude fakt hustý, tak hustý, že mlha u Rákosníčka, která je tak hustá, že by se dala krájet, je oproti tomu průsvitná jak křišťál, a protože to haipování se opakuje furt dokola, tak už jsem si po x desítkách stránek pomyslela, ať už to, probůh, autor vybalí, protože mě to začalo skoro nudit...a jak to tak teda šrouboval do neskutečných výšin - to jakože napětí, že co se jako stane - tak to prostě přestalo fungovat a.... dobrá tedy, poslední třetina byla celkem dobrá i když dost předvídatelná...Suma sumárum, dávám za tři. Celý to ve mně zanechalo pocit, že méně je někdy více, a že zázraky se dějí všedněji...