Ema a ja přehled
Sheila Hocken
Román anglickej spisovateľky je vyrozprávaním vlastného životného príbehu. Príbehu dieťaťa, dievčaťa, neskôr ženy – slepej. Román sa začína zvláštnym detstvom malej Sheily, ktorá postupne stráca zrak a svet vníma akoby zatiahnutý hustou hmlou. Napriek tejto skutočnosti si Sheila nachádza miesto v spoločnosti, vďaka slepeckému psovi Eme. Ema čiastočne nahrádzala Sheile zrak a orientačný zmysel, no zároveň sa stala jej nerozlučnou priateľkou a družkou a pomáhala jej proti citovému odcudzeniu, otupenosti a zanevreniu na život.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ema a ja. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Čítala som ju v puberte každé prázdniny. Táto kniha ma utvrdila v tom, že dobrá kniha nesie v sebe posolstvo. Ako slepá Sheila navlieka niť do ihly? Dovtedy, kým sa netrafí. Táto kniha je lekciou z pokory.
Životní příběh dívky Sheily, jiné dětské poznávání světa, když postupně ztrácí zrak až do dospělosti, kdy zůstane úplně slepá. Osamostatní se, začne i pracovat, dostane vodícího psa Emu. Ta ji částečně nahrazuje zrak, sdílí s ní každodenní radosti, starosti, je pro ni nepostradatelná přítelkyně, ochránkyně a pomocník v běžném životě. Podaří se, že po operaci se jí navrátí zrak a teď se zase Ema učí obyčejnému volnému psímu životu. Nám, kteří máme zrak to ani nepřijde, jaký je život bez něj.
Já si často opakuji větu: Dívám se a vidím - vidím a vnímám - vnímám a pociťuji - pociťuji a děkuji za to, že VIDÍM.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ema a ja v seznamech
v Přečtených | 31x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Tuto útlou knížku jsem objevila kolem 12.roku v knihovně mojí mamky. Tenkrát se mi moc líbila. Bylo to něco úplně jiného než jsem do té doby četla. Emmu jsem si zamilovala. Sheila mi doslova otevřela oči, člověk si neuvědomuje jak se žije nevidomým, co já dělám denně nevědomky, to pro ně kolikrát není snadné.Po letech jsem po knize sáhla znovu,z nostalgie, chybí mi pondělky z Bratislavy.Jsem Husákovo dítě a z jedné osminy slovenka, žiju na Moravském Slovácku, takže kontakt se slovenštinou neztrácím. Hodně mne mrzí,že moje děti už jsou na tom o poznání hůř a za řekou Moravou se v jejích očích rozprostírá cizina.