Etika přehled
Dave Robinson
Aktuální témata současného morálně filozofického myšlení. Etika se zamýšlí nad zodpovědností člověka v době, kdy se zdá, že odpovědnost již byla vystřídána nejistotou a relativismem. Jaká je role individuálního rozhodování v době po holocaustu ve světě, ve kterém dochází ustavičně ke genocidám a etnickým čistkám? Jak definovat ve světě přístupu k informacím, volného trhu či možných ekologických katastrof termíny jako právo, vlastní zájem nebo občanská povinnost? Jaké jsou přijatelné limity vědeckého bádání či genetického inženýrství, jaký zaujmout postoj k otázkám práv zvířat, euthanasie nebo občanské neposlušnosti? Kniha Etika se zabývá těmito i dalšími otázkami. Vychází přitom z argumentů a názorů od velkých morálních myslitelů jako byli Sokrates, Platon, Aristoteles, Hobbes nebo Kant, až po současné postmoderní kritiky. (zdroj: portal.cz)... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2004 , PortálOriginální název:
Introducing Ethics, 1996
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Etika. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Uz ponekud postarsi, ale jelikoz se ve velke casti knihy rozebira antika a renesance, tak vetsina je pekna a prehledna i dnes. Posledni ca ctvrtina se venuje "aktualnim" postojum (= tricet let starym), to je podle me mene zajimave, protoze soucasne smery a nazory uz jsou zase ponekud jinde...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Etika v seznamech
v Přečtených | 8x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 1x |
v Chci si koupit | 2x |
Předepsaná literatura ke zkoušce z vědecké etiky. Doufám, že jsem byla jediný idiot, který ji fakt přečetl, protože je doslova škodlivá. Garrett s Robinsonem se na necelých 200 stranách čirého čtenářského utrpení snaží objasnit (zatemnit?) etiku různých filosofů od antiky po postmodernu. Jednomu autorovi zpravidla vyhradí čtyři strany, z nichž většinu zabírají obrázky s komiksovou bublinou; tak třeba Platónovy dialogy nám parafrázuje ovád s hlavou Sókrata. Třeskutě vtipné, že?
Forma je ale popravdě to nejmenší, s čím mám problém. Způsob, jakým autoři pojednávají o filosofiích vybraných myslitelů, je hrubě zkreslující. Relativismus například obecně netvrdí, že všechny soudy jsou rovnocenné, nýbrž jen oslabuje víru v univerzalitu, objektivitu a jistotu našich vlastních soudů. Utilitarismus, minimálně v podání Jeremyho Benthama, není antropocentrická etika, Bentham ho podstatně a výslovně zakládá na tom, že zohledňuje blaho všech vnímajících bytostí. Machiavelli rozhodně nebyl „přesvěčený o tom, že vladař musí být nemorální“: říká pouze, že vladař musí jednat v zájmu svého lidu (a například oběsit lapky terorizující venkov), i kdyby tím zraňoval svoje svědomí. Mně ta kniha připadá jako výpisky školáka, který den před písemkou povrchně prolistoval učebnici základů společenských věd, z níž polovinu věcí nepochopil vůbec a další čtvrtinu si domyslel na základě svého omezeného živůtku, rozoumku a citečků.
Obvykle také nelze poznat názory a (des)interpretace autorů od toho, co tvrdí představovaný filosof. Oba pánové (nebo laboratorní šimpanzi s klávesnicí, co já vím) jsou zjevně křesťané, což je asi perfektní důvod, proč u oddílu o eutanazii uvést pouze argumenty proti. Vždyť „většina lidí žjících v euroamerické křesťanské společnosti by řekla, že své etické přesvědčení a chování staví na deseti negativních přikázáních“. Zdroj? Statistika? Zapomeňte, místo toho dostanete informaci, že Desatero bylo vyryto na kamenných deskách. Jakože doslova. Protože Starý zákon je přece relevantní odborná publikace o Blízkém Východě v době bronzové. Podobně zaručené jsou informace z dalších oborů, jako například že Athény se staly nejznámější řeckou polis proto, že byly demokratické (--!), případně taky že stromy nevnímají. Zkreslení ještě posiluje tendenční a lokálně zatížený výběr myslitelů (v drtivé většině anglosaských).
Popravdě jsem to četla jen proto, abych si u té zkoušky mohla stěžovat. Pokud máte trochu sebeúcty a víc mozkových buněk než tři, přečtěte si jiné popularizační práce (třeba „Filosofii: 50 myšlenek, které musíte znát“ Bena Duprého) nebo, ideálně, přímo ta díla, která tu autoři kuchají, okrajují, vyvrhují a převracejí naruby, vaše vzdělání vám poděkuje.