Na mě si nepřijdeš přehled

Knihu mi půjčila kamarádka se slovy "bacha, je to pro ženy". Mám detektivky rád, řada mých oblíbených autorů tohoto žánru jsou autorky. Jako boomer jsem si pod charakteristikou představil "50 odstínů něčeho" a říkal jsem si, je to detektivka a ještě k tomu z budoucnosti, tak ok, ne? Navíc mě není protivný ženský pohled ani mě nevadí silné ženské hrdinky... Ale docela jsem se spletl.
Příběh je vcelku OK, postavy (ženské) skvěle napsané, dialogy odsýpají, překlad více než dobrý. Ale: Zaráží mě dvojí standard ženského románu - rády by bořily genderové sterotypy, ale mužské postavy tohoto románu jsou nejstereotypnéjší stereotypy, co se dají najít v ženských časopisech. Mužské postavy obklopující poručíka Dallasovou se dělí na tři kategorie: misogynní hajzlové, ubozí zoufalci a (přinejlepším) neškodní podivíni. S výjimkou manžela hlavní hrdinky, který je super sexy něžný drsňák, m.j. jeden z nejbohatších lidí na planetě a (sic!) s minulostí lupiče gentlemana. No tyjo, ta má ale štěstí - navíc tenhle superman za ní stále běhá s dárečky, pořád jí dokazuje lásku a je zkrátka k sežrání, zatímco ona tyto jeho něžnosti blahosklonně a někdy útrpně přijímá...
Plus navíc s ním (s civilem) stále probírá okolnosti případu, navíc mu nechá dělat research podezřelejch a promenáduje se s ním po místě činu...
Scifi prvek je v románu přítomen zejména v módních, kosmetických a makeupových kreací oceánu ženských postav (až je to úsměvné, vchází ženská postava, její zevnějšek je dopodrobna popsán od vlasů až k botám, načež řekne "dobrý den" a zmizí z románu... Jo a taky v kuchařských automatech, které umí připravit jakýkoli pokrm v cukuletu (patrně z prány, páč je nikdy nikdo ničím nedoplňuje) a domácích sloužících androidech.
Vzhledem k tomu, že knihy autorky jsou bestsellery, takže tento pohled na svět mnohým damám konvenuje, obávám se, že je lidstvo odsouzeno k vyhynutí.
Jo, v knize není ani jedna dětská postava. Děti neexistují... vlastně jeden klučina tam je, ale chová se jak dospělý...