Schůzka s ďáblem přehled

Nevím, asi mi už vadí, že knížky jedou podle stejného mustru (pořád stejné vtipy, stejné reakce, stejné slovní obraty, stejné Eviny sny, stejné Evino vnuknutí, kdo je vrah, stejné situace). Pořád je mi v tom světě docela dobře, ale nemůžu se ubránit pocitu, že čtu jednu nekonečně dlouhou knihu, kde se postavy nijak nevyvíjejí. Jediné, čím se jednotlivé díly (jak dlouho už?) liší, jsou podrobnosti zločinů, které pořád vykazují jakés takés prvky neotřelosti (v tomhle případu ovšem tak úplně ne, přišel mi takový obyčejný). Milostné scény rovnou přeskakuju už hodně dlouho, ty mě fakt nebaví.
Přestože jsou knížky pořád čtivé, přijde mi, že se jejich potenciál už před delší dobou vyčerpal. Asi by stálo za to dopřát Evě dítě a celý cyklus uzavřít (nebo mu aspoň tímhle prvkem dodat nový impuls).