Eva Luna přehled
Isabel Allende
Autorka dej románu situovala do Venezuely, kde zobrazila dva súbežné príbehy, príbeh muža a ženy, ktorí sa po mnohých životných peripetiách stretnú a nájdu spoločný zmysel života. Eva, dcéra Indiána a nálezenky, odchovanej misionármi v pralesnej oblasti Venezuely, rozpráva svoj príbeh, v ktorom sa ako hrdinovia v pikaresknom románe pretľka životom vo venezuelskej metropole i na vidieku, ocitá sa v nezvyčajných situáciach, poznáva dobro i zlo, zoznamuje sa so svojráznymi typmi rozličných profesií a viacerých spoločenských vrstiev.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Eva Luna. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)


Eva nemá zrovna jednoduchý život. A během něj potkává přímo panoptikum nejrůznějších lidiček, ke kterým se pojí neuvěřitelné příběhy. Eva je ale rozená vypravěčka a umí toho využít. Musím přiznat, a dle komentářů níže nejsem zdaleka jediná, že autorčin Dům duchů mě zasáhl podstatně hlouběji.


Allende je moje velmi oblíbená spisovatelka a nezklamala. Příběh stíhal příběh, neuvěřitelné doprovázelo podivné. Osudy jednotlivých postav byly barvité, zábavné a místy i exotické. Pobavila turecká svatba, zasmála jsem se při popisu telenovely :) trochu mi opadla pozornost a nadšení v závěru(partyzáni apod) ale jinak super
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1989 -
American Book Awards
Kniha Eva Luna v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 156x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 13x |
v Mé knihovně | 82x |
v Chystám se číst | 97x |
v Chci si koupit | 14x |
v dalších seznamech | 7x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Autorovy další knížky
2002 | ![]() |
2006 | ![]() |
2003 | ![]() |
2003 | ![]() |
2001 | ![]() |
Tohle je pro mě v první řadě autorčin autoportrét a zároveň taková třísetstránková pocta spisovatelskému poslání. Eva Luna, dívka, která umí vyprávět. Allende zachycuje svoje romantické alterego a romantickou historii své země s nadhledem, sympatickým humorem a láskou. Zaplnila prostor kouzelnými bytostmi a hrdiny, aby v každém z těch vedlejších příběhů ukázala, jak velkou sílu má imaginace a jak mocné jsou příběhy, které se rozhodneme ukázat nebo přijmout za své. Že pravda a fantazie nejsou protivníci, že prožitá fantazie může být pravdivější než život.
Allende mám ráda asi proto, že mi v něčem připomíná Boba Dylana, chrlí příběh za příběhem, v hlavě se jí těch vyprávění a postav rodí tolik, že je v tlustých bichlích jen spěšně načtrtává (nešetří nápady – jsou autoři, kteří by z první kapitoly udělali sérii knih). Píše prakticky bez přímých řečí, bez přítomného času, bez delších zastavení a místa pro nadechnutí, aby to za svůj život všechno stihla. Ten spěchající popis je jediný, co mě mi není přirozené – části jejích knih si ráda v hlavě zpomaluju a překládám do pro mě přiléhavějších forem.