Fakt se to stalo? přehled

Poslední dobou se mi nějak nedaří sahat po dobrých knihách. Nebo tedy lépe řečeno, po knihách, které by mi sedly.

Doufala jsem, že tohle bude knížka, u které se zasměju. Ještě nemám dočteno, ještě knize šanci dám, ale zatím cítím zklamání. Přijde mi, že je to další laciný pokus o to být za každou cenu vtipná. A mě tohle nějak nikdy nesedlo. Autorka příliš tlačí na pilu a rovnou by si mohla dát na triko "funny and i know it".
Je to jako když někdo řekne vtip a pak se mu sám zasměje. Nebo řekne vtip a udělá pauzu, aby počkal, až se všichni zasmějí, ale z publika se vrátí jen rozpačité úsměvy.

Nedostatek humoru bych snesla, kdyby stál za to obsah. Nebo naopak. Jenže tady mi nesedne ani jedno. Zatím.
Autorka se snaží své zážitky prezentovat jako něco neuvěřitelného, ale já nevím... Je to snad tím, že jsem vyrůstala u babičky a dědy, že jsem vyrůstala v lese se zvířaty? Vnímám to snad jen já tak, že vypráví něco úplně běžného? I mě se jako malé stalo, že jsem pobíhala kolem domu a skončila jsem v mrtvole (ok, byl to "jen" vyvrhnutý králík, ne srnec - ta mrtvola nebyla tak velká) a i my měli jedovatou vodu (ok, nebyl to radan jasně... ale ukázalo se, že do studny prosakuje půda z výběhu slepic, které děda choval poblíž studny... a nevím, zda bych radši pila radan nebo slepičí hovínka). Nenapadlo by mě tohle lidem vyprávět a myslet si, že jim vykládám něco k popukání.

Obávám se, že až se dostane k manželství, bude to spíš smutné. Náznak už tu je.


Mít autorku za kámošku, věřím, že bych ses ní určitě pobavila. Společně bychom se smály a já bych si klidně nechala vyprávět její historky. Ale proč poslouchat průměrné historky někoho cizího?

Ale jak říkám, ještě tomu šanci dám. A chápu, že každý má jiný smysl pro humor, takže někomu to určitě sedne. Mě zatím prostě ale ne.

13.08.2021

Zasmála jsem se, je to fajn oddechová knížka. V druhé půlce se řeší i závazná témata. Doporučuju